Hlavní stránka Klubu Hanoi
Hlavní stránka Klubu Hanoi
Hlavní stránka Klubu Hanoi
Mapa stránek  -  Fonty  -  RSS  
 
 

Rozhovory

O vzpírání, medailích a olympijském snu

Šárka Martínková/Šimečková
29.01.2016

Phucovi je 23 let, narodil se vietnamským rodičům v pražských Řepích, žije částečně v Domažlicích a v Praze, kde studuje Vysokou školu finanční a správní, má českou přítelkyni a během roku 2015 vybojoval tituly Mistra České republiky v silovém trojboji, Vicemistra České a Slovenské republiky v silovém trojboji, Mistra Evropy v silovém trojboji a Vicemistra České republiky v mrtvém tahu...

Phucu, jak ses vůbec dostal ke vzpírání?

Začalo to tím, že jsem dělal 10 let bojová umění. Pak ale přišla maturita, vysoká škola, práce, nedostatek času. Měl jsem jisté stravovací návyky, a jak jsem přestal se sportem, tak jsem jen přibíral, přibíral a přibíral, a došlo to tak daleko, že jsem měl skoro metrák! (smích)

Kolik měříš?

172 cm, ale prostě typickej Vietnamec a metrák, to nevypadalo dobře. Měl jsem také zrovna sedavé zaměstnání, takže jsem se to snažil shodit, ale podařilo se mi jen pár kilo, potřeboval jsem prostě odbornou pomoc. Tehdy jsem studoval Jihočeskou univerzitu, takže jsem si vzal na pomoc trenérku z Českých Budějovic. Ta mi pomohla sestavit jídelníček a cvičební plán, a pod jejím dohledem se mi povedlo dostat z nějakých 92 na 75 kg (od září do prosince).

To chápu, ale co Tě přimělo zvedat těžkou váhu?

Tím to právě začalo. Já jsem na sobě makal fakt hodně, tak 5 - 6 tréningů týdně; některý tréningy jsem měl dvoufázový, což znamená, že jsem trénoval ráno i večer, a když jsem nestíhal ráno i večer, tak jsem si dal dva tréningy za sebou. No a dotáhl jsem to tam, kam jsem to dotáhl. Jednoho dne jsem pak potkal u nás ve sportovním centru vedoucího trojbojařského oddílu SK Ironbulls Domažlice - zrovna jsem měl odjet dřepy a mrtvej tah, což jsou dvě disciplíny ze silového trojboje.

Můžeš, prosím, ty disciplíny - nám laikům - přiblížit?

Mrtvý tah je pozved velký činky ze země a dřep - to je prostě klasický dřep s velkou činkou na zádech. Třetí disciplína silového trojboje je benchpress, což je tlak na lavici s velkou činkou, prostě klasický tlak. A tehdy jsem jel teda dřep, pak jsem si všiml, že mě ten vedoucí oddílu pozoruje, tak hned potom jsem měl mrtvý tah, ale zvolil jsem jinou variaci, a to sumo mrtvý tah, což je technika, kterou dělaj už zkušenější závodníci.

To tě naučila zmíněná trenérka?

To jsem se naučil víceméně sám. Trenérka mě naučila nějaký základy, a já jsem se potom sám vzdělával přes různá videa, četl jsem různý články, prostě po nocích jsem studoval techniky a všechno, co mi přišlo pod ruku (smích). No a protože toho trenéra trojbojařů zaujala moje technika, tak mě oslovil, jestli bych nechtěl zvedat za jeho oddíl. Mě to potěšilo, tak jsme si plácli a od ledna 2015 zvedám za oddíl SK Ironbulls Domažlice.

Poděl se s námi o své úspěchy...

Tak za celou sezónu 2015 se mi podařilo získat titul Mistra ČR v kategorii Junioři do 82,5 kg, potom titul Vicemistra ČR a SR v té samé kategorii, dále Mistra Evropy v silovém trojboji v téže kategorii. No a potom proběhly nějaký závody, kam jsme šli spíš jako hodně tréninkově, tam žádné umístění nebylo, no a potom proběhly závody Mistrovství ČR v mrtvém tahu, což je jen jedna disciplína z toho celého silového trojboje, a tam se mi podařilo vybojovat stříbro, takže jsem ještě Vicemistr ČR v mrtvém tahu v kategorii Junioři do 90 kg. Tady už jsem vážil víc, protože jsem byl strašnej lempl a nechtělo se mi shazovat kila (smích).

Jakou máš konkurenci v rámci jednotlivých kategorií?

V té kategorii, kde se nacházim já, tak v Čechách není konkurence tak velká jako u kategorií 100 kg a výše. Nicméně ve světě je ta konkurence obrovská, tam bych si v současné době neškrt. To, co jsem si odzávodil teď, v téhle kategorii, tak také chápu jen jako začátek celého svého silového trojboje a jako začátek vůbec mé kariéry silového trojbojaře nebo silového sportovce.

Kolik tak zvedají soupeři tvé kategorie ve světe a kolik zvedáš ty?

Tak třeba v mrtvém tahu je můj osobní rekord 232,5 kg, ale ve světě, abych se vůbec umístil, tak bych musel zvedat okolo 300 kg a výše! Já se tam teda plánuju dopracovat, ale bohužel tady v ČR ta malá konkurence člověka tolik nežene, než kdyby závodil na světové úrovni. Tam jsou úplně jiné podmínky. Hlavně ta konkurence, která člověka nutí zamakat na sobě víc. Proto vzhlížím k těm větším, těžším a silnějším borcům, a to je sama o sobě velká motivace. Na mistrovství Evropy jsem třeba viděl (bylo to teda v jiný kategorii, ale pakliže se budeme bavit o té světové úrovni) borce (myslim, že to byl Maďar), který zvedl úplně nehoráznou bombu oproti tomu druhýmu, co se umístil za nim: měl náskok asi tak 60 - 70 kg! To už je opravdu světová úroveň.

A jak je to ve Vietnamu - je vzpírání populárním sportem?

Ve Vietnamu ani moc ne - kulturistiku, vzpírání ani trojboj tam lidi moc neberou.

Vážně? Proč?

Sice třeba vzpírání je strašně starej sport, olympijské vzpírání má dlouholetou historii, kulturistika taky, jsou součástí SEA Games (tj. Southeast Asian Games, sportovní hry ASEANu pořádané pod tímto názvem od r. 1975., pozn. aut.), ale prostě Vietnamci se bojí, že by byli hodně namakaní, moc osvalení, nebo se prostě bojí těžkých vah. To je tedy můj osobní názor, že si Vietnamci ve Vietnamu myslí, že ty těžký váhy jsou pro zdraví nebezpečný, a tudíž ten sport příliš nepraktikujou. Přitom když jsem se koukal na ruzný videoarchivy, kde zvedají vietnamští reprezentanti (samozřejmě to vzpírání je zase rozděleno na různé váhové kategorie), jsou tam normálně i obyčejný hezký holky, který váží - já nevim - třeba 56 kg, ale prostě na svoji výšku maj větší poměr svalů než jejich vrstevnice.

Takže jsou vietnamští vzpěrači i vzpěračky.

To jsou, samozřejmě - zrovna v tom olympijském vzpírání jsou i peníze. A nedávno, co bylo mistrovství světa ve vzpírání, myslim že v Polsku, tak tam byli i zástupci Vietnamu. To bych si přál, jednoho dne se podívat do Vietnamu zrovna kvůli vzpírání.

Pho Phu brothers

A kolik je vietnamských vzpěračů v ČR?

Tak sám jsem přivedl další Vietnamce, který jsem tak nějak prostě dokopal k tomu, aby jeli na závody. Prostě všechny Vietnamce, který jsem k tomu dokopal…

Kolik je "všichni"?

Michal (Le Duc Anh) z Domažlic, Blanka (Tra Mi Nguyenová) z Domažlic a ještě Tonyho (Nguyen Dinh Phong) jsem donutil závodit za náš oddíl… Tak prostě všichni, který jsem k tomu přivedl, tak jsou vlastně vicemistři ČR v silovém trojboji nebo mrtvém tahu. Teď nedávno byly závody, mistrovství v mrtvém tahu v Příbrami, tam soutěžili Tony a Blanka od nás z Domažlic a oba si odvezli stříbro, takže jsou vicemistři ČR v mrtvém tahu ve svých kategoriích.
S Tonym jsme se pak rozhodli udělat facebookovou stránku Pho Phu Brothers (protože já jsem Phuc a Tony má vietnamské jméno Phong, tak jsme to sestřihli na Pho Phu) a pod Pho Phu Brothers jsme založili tým Nguyen, protože většina členů jsou příjmením Nguyen a většina Čechů si taky spojuje Vietnamce s tímhle příjmením.

Za jakým účelem jste ten tým založili?

V týmu Nguyen bychom si přáli sjednotit všechny sportující Vietnamce, kteří vynikají. V týmu máme třeba Tomíka Nguyen, který je vicemistr světa v thajském boxu. Postupně prostě nabalujeme různé členy a lidi, kterým se naše filosofie líbí. Chceme taky ukázat Čechům a světu, že Vietnamci nemusejí být nutně malí, slabí a podprůměrní, ale že můžeme mít taky svaly, že můžeme mít sílu a při daných sportech i nějaký úspěch a umístění.

A to je tedy ten důvod, proč to děláš, proč tě to baví? Myslím vzpírání, dříve jsi vynikal v karate…

Jo, karate mě bavilo, taky plánuju se k němu zase vrátit. Ale na trojboji a vzpírání mě baví to zvedání těžké váhy, je to takový to překonávání sama sebe, zvednout prostě vždycky víc a víc. Těžká činka je prostě taková ta výzva, kam se člověk může posunout. A když vidím, jaké jsou ve světě standardy a že moje osobní rekordy se tam ještě zdaleka nedopracovaly, tak je to taková ta motivace jít vpřed.
Ale nechci se limitovat jen na trojboj, chci ještě zkusit samotné vzpírání. Potom je ještě další sport, jmenuje se Strongman, to je silový sport s různými silovými disciplínami, které vyžadují sílu, mobilitu či svalovou vytrvalost. Je tam třeba zvedání Atlasova kamene, který má 120 - 160 kg a musíš ho přesunout na určité místo, nebo Farmers walk, to máš na zádech - teď plácnu - půl tuny a snažíš se s tím ujít třeba 20 metrů... Je to prostě o překonávání sebe sama v těch silových limitech a silových sportech.

Teď mi dochází - kdybys k závodům v silovém trojboji "nedokopal" své kamarády, tak jsi vlastně jediný registrovaný vietnamský trojbojař v ČR, nebo ne?

No, vlastně jo, vlastně jsem takový průkopník (smích). V historii jsme jinak nedohledali, nebo resp. dohledali jsme jen pár vietnamských trojbojařů, ale myslím, že ten jeden konkrétní dohledaný trojbojař byl na Slovensku. Co se týče ČR, tak když jsem nahlídl do registru současných aktivních trojbojařů, tj. registrovaných závodníků, našel jsem asi tři vietnamská jména. Ale teď nevím, jestli to bylo za ČR nebo SR, osobně si myslim, že byli ze Slovenska. Konkrétně za ČR v naší federaci jsem asi opravdu první Vietnamec. Federací je jinak víc, ale díval jsem se na seznamy tří federací, za který závodim konkrétně já.

Promiň - co znamená federace?

Federace je organizace, pod kterou můžeš závodit; jsou různý federace, já spadám pod federace GPC, WUAP a WPC, což jsou open federace, a oproti těm třem stojí jedna velká federace, federace IPF. Do tý jsem nekoukal, ale co jsem koukal na aktuální závodníky, tak jsem nezaregistroval, že by tam byl nějaký vietnamský závodník. Ale pokud je, tak ať se mi ozve! (smích)

A jak jsi vůbec přiměl ty ostatní, aby se také věnovali silovému sportu?

Tak Tony se trojboji už nějaký čas věnoval přede mnou, myslim, že rok nebo dva. A když jsem začal já, tak on mě zkontaktoval s takovou tou otázkou: "Ty taky zvedáš těžký váhy, taky zvedáš činku, jo?!" Pak jsme si začali hodně psát, a tím vznikla naše spolupráce, protože jsme navíc plnohodnotní "sparingové". To jakože vážíme skoro stejně, takže na tréninku si můžeme vzájemně pomoct (nemusíme zbytečně přidávat nebo ubírat váhu, můžeme jet víceméně na stejným tréninkovým plánu).
No a Blanku jsem k tomu přivedl někdy začátkem loňského roku. Nejdřív měla klasickou ženskou výmluvu, jakože se bojí činek, že bude moc svalnatá, moc korba. Ale to je spíš mýtus, ta dezinformace, že když budou ženy posilovat, tak budou vypadat jak kulturistky. Ženy nemají přirozeně tolik testosteronu, nemají tolik těch hormonů pro vybudování takhle objemných svalů. Ty kulturistky si samozřejmě něčim pomáhaj, a proto jsou tak velký, jak jsou. Když jinak holka začne zvedat těžkou váhu, činky, tak jediný pozitivum, jediný výstup toho cvičení je, že to tělo se jí maximálně zpevní, vyrýsuje a vytvaruje. Blanku jsem nakonec zpracoval, nastavili jsme si nějakou spolupráci na začátku, no a přivedl jsem ji k trojboji. Postupně jsme zařadili všechny disciplíny, jí se začalo líbit zvedání velký činky a já jsem jí dal slib, že koncem roku si odjede první závody. Což jsme splnili, a dokonce jsme to potvrdili i medailí a titulem Vicemistryně ČR v mrtvém tahu.

Jste držiteli medailí mistrů a vicemistrů ČR, přitom jste původem Vietnamci. Cítíš kvůli tomu na závodech nějakou nevraživost ze strany ostatních závodníků?

Na těch prvních závodech nám to dali hodně znát, že jsme… Jak to říct. Ono to prostě působilo, že jsme vůbec první Vietnamci v historii, co na těch závodech jsou a byli, samozřejmě vznikl problém se čtením našich jmen... Tak nám teda potom začali říkat tak, jak se nám říká i normálně, tj. českýma jménama...

Ale ty přece žádné nemáš...

No právě, já jsem Phuc! (smích) Když tak jezdíme na spoustu závodů, moderátoři (moderátor zpravidla bývá i jedním z rozhodčích) už si dělají z mého jména srandu ve smyslu: "Teď bude zvedat Phuc (čte se "fuk", pozn. aut.), ale není nám to fuk. Takže bude zvedat Fuk!" (smích)

Vyloženě s nějakými předsudky ses nesetkal?

Ne, vůbec, právě naopak! Já tomu říkám lifterská nebo trojbojařská rodinka; na tý federaci je krásný, jak každej je z jinýho kouta ČR nebo SR, ale všichni máme jednu zálibu, ten jeden sport, a to dělá naši federaci tou dobrou federací, tou rodinou prostě, takže si všichni vycházejí vstříc, je tam vidět maximální podpora. I když je to jiný závodník z jiného týmu, tak závodníci mu prostě fandí, je tam vidět to burcování a podpora publika, všechno. Samozřejmě se udržujeme v kontaktu, dneska je 21. století, takže facebook jede na plný obrátky, je v jeho rámci vidět podpora i jiných závodníků z jiných kategorií. Ale co je nejkrásnější, to je taková ta pokora těch silnějších, zkušenějších a větších, resp. jejich pokora, podpora a respekt vůči těm slabším, menším a méně zkušeným.

Olympijský sen

Byli na závodech, kterých ses zúčastnil, i závodníci jiné asijské národnosti, resp. původu?

Zatím jsem žádné nepotkal. Ale třeba v Americe je mezi Asiaty trojboj a vzpírání docela profláknutý, takže tam se tomu věnujou opravdu na vysoký úrovni a spousta Asiatů nebo konkrétně i Vietnamci jsou držitelem tamního národního rekordu.

Máš tedy nějaké informace o vietnamských vzpěračích a jejich umístění ve světě?

Jasně! Jsou vzpěrači v dvojboji - to je trh a nadhoz s velkou činkou nad hlavu, a my děláme trojboj, což je pozved, dřep a tlak. Ale pakliže se budeme bavit o vzpírání jako o olympijském sportu, tak konkrétně v Asii jsou SEA Games, kde jsou vietnamští vzpěrači hodně zastoupeni, a myslim, že patří k těm lepším, když koukám na výsledky SEA Games za uplynulá léta. Je to i tím, že Vietnamci jsou menší, takže mají kratší dráhu pohybu, čímž mají větší výhodu oproti těm velikánům a dlouhánům. Prostě čím menší člověk je, tím menší dráhu potřebuje k tomu, zvednout činku.
Mým cílem je ale propracovat se postupně právě k dvojboji, což je to olympijský vzpírání. Jednoho dne bych se chtěl samozřejmě podívat do Vietnamu, tam navštívit nějaký ten tým dvojbojařů, zatrénovat si s nimi... A co by bylo úplně nejlepší – nevim tedy jestli je to reálný, ale je to mým snem - reprezentovat ho ve vzpírání na SEA Games! Myslim si, že kdybych to dělal na takové úrovni, že bych mohl Vietnam reprezentovat (v občanství problém není - mám české i vietnamské), tak bych na tom byl dobře, protože Vietnam je teď už relativně bohatej stát a kdybych to měl jako "fulltime job"...

Kolik času nyní silovému sportu věnuješ?

Dříve každý den. Když jsem byl třeba v dietě a snažil se o redukci tuků, tak jsem ve fitku trávil víceméně každý den, ale když se jedná konkrétně o ten silovej trojboj, tak jsem tam tak třikrát, čtyřikrát týdně na 90 až 120 minut.

V rámci vietnamské komunity se o vás - vietnamských vzpěračích u nás - ví?

Já si myslim, že se to právě moc neví. Vědí to víceméně jen naše rodiny a ten bližší okruh známých. Ale kdyby se tenhle rozhovor nechal přeložit do vietnamštiny, nebo nedej bože by se to dalo otisknout i ve vietnamských novinách (smích), což jsou dvě stránky, že jo, tak prostě konečně se o nás - prvních vietnamských průkopnících v silovém trojboji tady v Čechách - bude vědět! A dali jsme si takový první cíl, že budeme nejsilnější Vietnamci v ČR a tady v Evropě! (smích)

 

Phuc se před 23 lety narodil vietnamským rodičům v Praze, poté žil v Domažlicích. Jako většina jeho vietnamských vrstevníků strávil dětství u české chůvy a absolvoval české školy. V současné době studuje Vysokou školu finanční a správní, obor Řízení a finance podniku, pracuje jako externí projektový manažer pro personální agenturu, vedle toho ve Sportovním centru Domažlice připravuje své svěřence na soutěže v silovém trojboji. Sám se silovému trojboji věnuje od ledna minulého roku a závodí za oddíl SK IRONBULLS DOMAŽLICE. Během roku 2015 vybojoval tituly Mistra České republiky v silovém trojboji (v kategorii Junioři do 82,5kg), Vicemistra České a Slovenské republiky v silovém trojboji (v kategorii Junioři do 82,5kg), Mistra Evropy v silovém trojboji (v kategorii Junioři do 82,5kg) a Vicemistra České republiky v mrtvém tahu (v kategorii Junioři do 90kg).

smartinkova@klubhanoi.cz
Další články autora

Komentáře čtenářů

bez názvu

JK15.02.2016

Re: bez názvu

sarka04.03.2016

Re: Re: bez názvu

d6EppDIYD30.04.2016

Pěkný rozhovor

Mirek23.02.2016

Zobrazit všechny komentáře | Přidat nový komentář

<< >>

 

Často kladené dotazy

Klub Hanoi nabízí doporučení a kontakty z oblasti nejčastějších dotazů na vietnamskou kulturu a komunitu v ČR.

Článek z rubriky "Rozhovory"

Rozhovory s vietnamci, kteří žijí v Čechách. Jaké tu měli začátky, jak rychle si zvykli a naučili se česky, co se jim tu líbí, co nelíbí, co jim tu chybí, co měli ve Vietnamu rádi...

Za tuto rubriku vděčí Klub Hanoi své člence Aleně Veselé.