Hlavní stránka Klubu Hanoi
Hlavní stránka Klubu Hanoi
Hlavní stránka Klubu Hanoi
Mapa stránek  -  Fonty  -  RSS  
 
 

Zážitky z cest

Výlet do Ninh Bình se studenty češtiny

Ondra Slówik
20.01.2014

Ninh Bình je město nacházející se řádově sto kilometrů jižně od Hanoje. Relativně snadná dostupnost z Hanoje a rozmanitost turistických atrakcí činí z tohoto místa vyhledávanou destinaci pro vietnamské i zahraniční návštěvníky. V blízkosti města Ninh Bình se nachází národní park Cúc Phương, skalní komplex Tam Cốc a bývalé hlavní město Hoa Lư. Pro obyvatele Hanoje tato místa skýtají dobrou příležitost, jak se na chvíli vzdálit rušnému, smogem prosycenému životu v metropoli.

Během svého studijního pobytu na univerzitě v Hanoji jsem měl možnost asistovat při výuce českého jazyka v jazykovém centru pana Nguyễn Tiến Hưnga, jenž se druhou prosincovou neděli rozhodl se svými studenty podniknout výlet právě do Ninh Bình, jmenovitě pak do Hoa Lư a skalního komplexu Tam Cốc. Coby zahraniční host jsem byl přizván, abych se výletu zúčastnil také.

Město Hoa Lư založil roku 968 n.l. císař Đinh Tiên Hoàng (Đinh Bộ Lĩnh) a město poté sloužilo jako kulturní a politické centrum říše Đại Cồ Việt (území delty Rudé řeky) po dobu panování dynastie Đinh a rané Lê až do doby, kdy zakladatel dynastie Lý jménem Lý Thái Tổ (Lý Công Uẩn) přestěhoval v roce 1010 hlavní město do Thăng Longu (dnešní Hanoje). V dnešní době můžeme v Hoa Lư obdivovat zejména chrámy zasvěcené panovníkům Đinh Tiên Hoàngovi a Lê Đại Hànhovi.

Skalní komplex Tam Cốc (tři jeskyně) je Vietnamci nazýván "Hạ Long na suchu" a nachází se v těsné blízkosti města Hoa Lư. Turisticky je toto místo oblíbené hlavně z důvodu možnosti plavby na pramicích po říčce Ngô Đồng, která je provede celým skalním komplexem včetně třech přírodních jeskyň hang Cả, hang Hai, hang Ba. Pramice jsou určeny pro čtyři až šest pasažérů a veslaře či spíše veslařku (většina z nich jsou ženy, protože muži se šetří pro důležitější práci; dnes převážně spočívající v pití čaje, alkoholu a kouření cigaret či vodní dýmky "thuốc Lào"). Provozování takovéto pramice není příliš výnosným byznysem. Peníze za vstup totiž připadají státu, který posléze veslaře najímá. Veslař dostane za každou jízdu přibližně 300 korun, ze kterých ovšem musí zajistit uskladnění, opravu a nátěr lodi. Veslařů je navíc takový přetlak, že je každému dovoleno vyjíždět pouze přibližně jednou za týden, v závislosti na sezóně.

V neděli ráno jsme se tedy všichni cestovatelé sešli v domě pana Hưnga (Karla) a po obligátním šálku ranního čaje jsme se jali napěchovat již přistavený minibus horami ovoce, pečiva a různého více či méně instantního jídla, neboť, jak známo, tím hlavním (chính) při vietnamském výletování je jídlo, kdežto samotný zážitek z cesty je pouze podružný (phụ).

Jelo nás třináct. Organizátory byli pánové Hưng (Karel) a Dũng (Honza), kteří prožili v Československu mnoho let, hovoří velmi dobře česky a udržují bohaté styky s českou kulturou. Zbytek skupiny spolu se mnou tvořili studenti českého jazyka v Hanoji. Většina z nich jsou děvčata a jejich motivací ke studiu je fakt, že mají manžela v ČR, popřípadě se tam teprve chystají provdat. Ponechme stranou fakt, že tyto svazky se většinou uzavírají tak, že Vietnamec či Vietnamka žijící v ČR se vrátí domů "đi chơi" přibližně na měsíc až dva, kde jim je příbuznými "dohozen" partner, a nejromantičtějším aspektem vztahu je pravděpodobně to, že oba aktéři bývají ve věku, kdy už se začínají bát, že budou "bị ế" – v českém významu "na ocet". Proti gustu žádný dišputát (tyto svazky pak navíc mají mnohem nižší rozvodovost než české svazky z lásky).

Mnohem palčivějším problémem se z mého pohledu zdá být přístup české vlády k vietnamským migrantům poslední doby. Získat vízum do ČR se pro Vietnamce v současné době podobá pokusu o zdolání Everestu. Lidé pozvaní na akademickou či obchodní návštěvu - po absolvování značně ponižujícího pohovoru a předložení tun dokumentů - vízum sice dostanou v ještě přijatelném časovém horizontu, nicméně lidé žádající o vízum za účelem sloučení rodiny musejí čekat dlouhé měsíce, což ve světle toho, že se těmto lidem na druhé straně zeměkoule kupříkladu rodí děti a oni u toho nemohou být, působí poměrně krutě. Pokud má Vietnamec v úmyslu vyjet do ČR navštívit příbuzné nebo jen cestovat, může čekací doba přesáhnout i rok nebo vízum nemusejí dostat vůbec. To potom nutí Vietnamce, kteří chtějí navštívit ČR, žádat o schengenské vízum na ambasádách jiných států EU, kde je proces méně striktní, což samo o sobě poukazuje na fakt, že snaha české vlády takto zamezit černé imigraci je dost neefektivní.

Tam Cốc

Na druhou stranu je třeba přiznat, že jsem na toto téma vedl rozhovor s několika zaměstnanci české ambasády a chápu jejich apologetický postoj k této problematice, neboť mnozí Vietnamci jsou ve své snaze dostat se do ČR velice vynalézaví a nebojí se použít různých sofistikovaných podvodných technik. Nicméně se domnívám, že český stát by měl raději vylepšit metodiku řešení migrační problematiky uvnitř ČR než plošně bránit cizincům v přístupu do země. Ve vztahu k české ambasádě v Hanoji ještě nutno dodat, že tamní zaměstnanci se zdají být diplomaticky vyškolení, s dobrou znalostí angličtiny a určitou morální integritou, jež jim zabraňuje sklouznout do kolotoče úplatků, který je pro Vietnam tak typický. Snad to není jen zdání a zbožné přání. Problémem však zůstává naprostá absence diplomata znalého vietnamské kultury a jazyka, současná politika ministerstva zahraničí totiž razí filosofii, že jeho zaměstnanci mají být profesionálními diplomaty, raději než odborníky na jednotlivé regiony. Aspoň jednoho zaměstnance, jenž by se orientoval v místních poměrech, by si snad ale ministerstvo dovolit mohlo. Tato situace navíc panuje i na mnoha jiných ambasádách. Od čeho tedy u všech všudy ty filologické obory máme?

Jako jediný Čech jsem po celou dobu výletu musel čelit zvídavým otázkám studentů a často i poměrně kousavým postřehům. "Když se vdám za Čecha, dostanu vízum rychleji?" ptá se jedna ze studentek. "Nevím, možná, zní to logicky," odpovídám po pravdě, protože se v této problematice příliš neorientuji a zároveň se začínám trochu bát, aby záhy nepřišla s nabídkou k sňatku. "Dá se žádost o vízum nějak urychlit? Bác Hồ mở đường mà! (strýček Ho – bankovky s jeho tváří – otevírá cestu!)", vyzvídá další. Vylíčil jsem jí tedy svůj zážitek se zaměstnanci ambasády a vyjádřil přesvědčení, že uplácet na ambasádě (na rozdíl od minulých dob) už nelze. Toto zjištění však Vietnamce, pro něhož jsou úplatky součástí každodenní reality, spíše zarmoutí, než že by se nad neúplatností českého úředníka zaradoval. "Zdá se mi, že Češi nemají Vietnamce moc rádi," postěžuje si jeden ze studentů, který se právě navrátil z návštěvy své těhotné manželky v Praze. O vízum žádal na španělské ambasádě. Při odpovědi se mírně začervenám a začnu blekotat cosi o "nedovzdělanosti" a o tom, že takoví lidé se najdou v každé kultuře. Hlavou mi přitom letí internetové diskuse na Novinkách.cz a krapet se zastydím. Jak to hezky nechtěně formulovala jedna vietnamská studentka v jakési televizní debatě: "Češi nejsou vyloženě xenofobní, ale často mají spíš strach z něčeho neznámého."

Celý výlet proběhl ke spokojenosti všech, pokochali jsme se pohledem na chrámy v Hoa Lư a na úchvatná panoramata krasových skal Tam Cốc, a během toho jsme ještě stihli zkonzumovat úctyhodné množství mandarinek, paštiky, pečiva, instantních nudlí a lahvových piv - zkrátka vietnamský výlet, jak má být. Nezbývá než popřát všem studentům rychlý pokrok v českém jazyce a úspěšné získání víza, aby mohli v poklidu a osobně vychovávat své děti a nemuseli s nimi komunikovat jen po Skypu. Vy ostatní se rozhodně jeďte podívat do Ninh Bình, stojí to za to!

oslowik@klubhanoi.cz
Další články autora

Související stránky:

Jak se učí čeština ve Vietnamu? (23.09.2014)

Komentáře čtenářů

K tomuto článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář.

Zobrazit všechny komentáře | Přidat nový komentář

<< >>

 

Často kladené dotazy

Klub Hanoi nabízí doporučení a kontakty z oblasti nejčastějších dotazů na vietnamskou kulturu a komunitu v ČR.

Článek z rubriky "Zážitky z cest"

Zážitky z dobrodružných výprav po vietnamských městech, venkově, ale i často marného hledání kousku tropické přírody. Máte svoje vlastní dojmy z tohoto koutu Asie? Napište nám!

Související stránky

Jak se učí čeština ve Vietnamu?