Hlavní stránka Klubu Hanoi
Hlavní stránka Klubu Hanoi
Hlavní stránka Klubu Hanoi
Mapa stránek  -  Fonty  -  RSS  
 
 

Rozhovory

Děti na barvu pleti nehledí

Eva Pechová
14.02.2012

Velkou část odborné veřejnosti, která se obrací na Klub Hanoi s žádostí o radu, tvoří učitelé a učitelky. Zejména ti, kteří mají ve třídě vietnamské žáky a hledají možnosti, jak jim co nejvíce usnadnit vzdělávání na české škole. Zajímají se také o osvědčené nástroje při výuce těchto dětí a na řešení možných komunikačních problémů s rodinou. Přinášíme rozhovor s ředitelem ZŠ Meteorogická v Praze Libuš, panem Zdeňkem Běleckým, jehož školu navštěvuje dlouhodobě také procento žáků vietnamského původu a která má v této oblasti inspirativní zkušenosti.

Mgr. Zdeněk Bělecký první zleva

Můžete stručně popsat historii Vaší školy ve vztahu k vietnamským žákům - kdy se začaly významnější počty vietnamských dětí objevovat ve Vaší škole a kolik jich bylo?

Pokud vím od déle sloužících kolegyň a z dokumentace školy, začala ZŠ Meteorologická ve větší míře vzdělávat Vietnamce někdy v polovině 90. let, kdy na Libuši a v Modřanech vyrostly vietnamské tržnice. S jejich rozvojem narůstal i počet žáků z Vietnamu. Nikdy jsem nehledal přesná čísla, ale mluvilo se o desítkách žáků, něco ke 20 % žáků školy. Aktuálně navštěvuje naši školu 304 žáků, z toho je 35 cizinců a z nich je 21 Vietnamců.

Když jste nastupoval na tuto školu, jak jste nahlížel na tak velký počet vietnamských dětí na škole?

Na ZŠ Meteorologiciá jsem od 1.1.2007, s výukou cizinců jsem do té doby neměl žádné zkušenosti. Při svém nástupu jsem bral velké počty vietnamských dětí na této škole jako realitu, na kterou škola musí reagovat. Pamatuji si, že jsem do koncepce školy napsal něco v tom smyslu, že mimo jiné musí být naším cílem, aby vietnamské děti dostávaly takové vzdělání, aby nekončily automaticky ve stáncích. To platí dosud.

Jaká je atmosféra na škole, jak spolu vietnamské a české děti vycházejí?

Už mnohokrát jsem řekl, že děti spolu vycházejí podle osobních sympatií, tzn. hledají si kamarády podle svých povahových vlastností nebo zájmů a nehledí na to, jakou kdo má barvu pleti. České děti často těm vietnamským (ale i čínským a dalším) pomáhají při výuce. Logické také je, že vietnamské děti spolu občas mluví vietnamsky. Jen zcela výjimečně se do vztahů mezi dětmi ve škole promítnou postoje dospělých.

Víme, že na Vaší škole existoval institut vietnamské asistentky. Stále máte takového zaměstnance? Co bylo/je její náplní? Jak se Vám její role osvědčila?

Vietnamská asistentka měla v náplni práce překládání a tlumočení, pomoc dětem, rodičům a učitelům při komunikaci a orientaci ve škole a jejích pravidlech, ale také individuální pomoc dětem při výuce. Její práce byla velmi potřebná a užitečná, bohužel už skončila pro nedostatek finančních zdrojů. Platili jsme ji vždy z nějakého grantu, ale v poslední době jsme na tuto pozici mzdové prostředky nezískali.

Máte nějaké další specifické nástroje, které používáte v přístupu k vietnamským žákům?

Ano, nejen pro vietnamské, ale pro všechny cizince, organizujeme výuku češtiny jako cizího jazyka v malých skupinách dětí napříč ročníky, podle úrovně zvládnutí jazyka. Každé prázdniny nabízíme kurz češtiny. Druhým rokem spolupracujeme s občanským sdružením META, které u nás cizince vyučuje českému jazyku v malých skupinách a poskytuje jim také asistenci při běžné výuce ve třídách.

Jaké jsou Vaše zkušenosti s komunikací a prací s vietnamskou rodinou?

To se těžko generalizuje, vietnamští rodiče jsou různí stejně jako rodiče českých dětí. Kromě rodin se se zástupci vietnamské komunity setkáváme na zdvořilostní úrovni, návštěvou nás poctil i pan velvyslanec, o nějakou konkrétní spolupráci ale nejde.

Existují dle Vašeho názoru nějaká specifika vietnamských žáků v našich školách, která je dobré mít na paměti při jejich vzdělávání?

Jsou silně fixováni na kulturní tradice a není např. neobvyklé, že na několik týdnů dítě ze školy zmizí kvůli oslavám lunárního nového roku nebo kvůli návštěvě babičky. Také je u nich patrný rozdílný přístup k postavení žen a mužů v rodině i ve společnosti, i když tyto rozdíly se při vzdělávání vždy neprojeví.

Jak postupujete, když na Vaši školu nastoupí dítě například deset let staré, které neumí česky? Nastupuje automaticky do třídy, kam věkově spadá, či do nižšího ročníku? Jak takové dítě známkujete?

Při zařazování dítěte postupujeme podle kritérií v tomto pořadí: věk dítěte (preferujeme začlenění mezi vrstevníky), délka dosavadního pobytu v ČR a úroveň zvládnutí češtiny, velikost potenciální cílové třídy a její skladba, možnost podpory od jiného žáka – cizince (který se již u nás vzdělává), možnosti učitelů, předchozí prospěch (je-li znám) a návrh rodičů dítěte. Hodnocení je zpočátku slovní a zaměřené na jeho individuální pokrok.

Vnímáte nějaký vývoj ve vietnamských rodinách za poslední roky, který je patrný i v chování a studiu vietnamských dětí?

Určitě ano, změnila se sociální struktura migrantů a přicházejí k nám ve větší míře děti z méně vzdělaných a chudších vrstev, děti méně motivované pro změnu způsobu života a vzdělávání. Čím starší jsou, tím obtížněji se začleňují.

Nerada zobecňuji, ale v které oblasti mívají (jestli vůbec) vietnamské děti výrazně lepší či výrazně horší výsledky než děti české? Jestli jsou nějaké rozdíly, jak si je vysvětlujete?

Nejsou, přesněji řečeno nemáme taková věrohodným způsobem učiněná měření výsledků vzdělávání. Rozdíly jsou mezi jednotlivci, nikoli mezi rasami nebo národnostmi.

 

Článek vznikl v rámci projektu Spokojené sousedství: česko – vietnamský integrační projekt nejen pro městskou část Praha Libuš. Projekt je spolufinancován obecným programem Solidarita a řízení migračních toků.

epechova@klubhanoi.cz
Další články autora

Komentáře čtenářů

K tomuto článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář.

Zobrazit všechny komentáře | Přidat nový komentář

<< >>

Inzerce

Společnost QUAENTAS s.r.o., pobočka obchodníka s cennými papíry společnosti Goldenburg Group Ltd., hledá pracovníka Zákaznického centra hovořícího vietnamsky.

 

Často kladené dotazy

Klub Hanoi nabízí doporučení a kontakty z oblasti nejčastějších dotazů na vietnamskou kulturu a komunitu v ČR.

Článek z rubriky "Rozhovory"

Rozhovory s vietnamci, kteří žijí v Čechách. Jaké tu měli začátky, jak rychle si zvykli a naučili se česky, co se jim tu líbí, co nelíbí, co jim tu chybí, co měli ve Vietnamu rádi...

Za tuto rubriku vděčí Klub Hanoi své člence Aleně Veselé.