Hlavní stránka Klubu Hanoi
Hlavní stránka Klubu Hanoi
Hlavní stránka Klubu Hanoi
Mapa stránek  -  Fonty  -  RSS  
 
 

Recenze

Údiv i obdiv: vyšel Slovník vietnamské literatury

P.K.
30.01.2012

V letech 1967-1987 vydávalo slovutné nakladatelství Odeon mimořádnou sérii Slovníků spisovatelů z jednotlivých zemí, zvláště evropských. Hned na počátku přitom tato edice nabídla i výtečný dvoudílný Slovník spisovatelů Asie a Afriky, tehdy ještě zaštítěný jménem známého sinologa Jaroslava Průška coby hlavního redaktora. Bylo dost těžké si představit, že by na toto dílo byl někdo ochoten navázat po roce 1989, kdy už se fůra autorské práce stěží může dočkat většího čtenářského zájmu a autoři jen stěží alespoň minimálních honorářů.

Nakladatelství Libri se však do toho pustilo se svým neutuchajícím elánem (vydalo mj. už i slovníky literatury tibetské, japonské či korejské), a tak se nyní dostalo i na Slovník vietnamské literatury. Úctyhodné dílo o 350 stranách nese podpisy autorů Lucie Hlavaté, Jána Iča a Márie Strašákové. Zvyk uvádět pořadí autorů abecedně bohužel zastírá, že zhruba o dvě třetiny, a to většinou ty nejdůkladněji zpracované, se postarala poslední jmenovaná, M. Strašáková. (Nutno ovšem spravedlivě dodat, že se na rozdíl od spoluautorů zabývala autory a díly posledních zhruba 150 let, k nimž je samozřejmě informací k dispozici přeci jen více.) Nelze to nezmínit už proto, že podobně a neprávem odstrčená do pozadí byla M. Strašáková mezi ostatními spoluautory už v případě nedávného – rovněž zdařilého díla, Dějin Vietnamu vydaných nakl. Lidové noviny.

Knížka zahrnuje odhadem na 300 hesel podle autorů, navíc desítky dalších, mezi nimiž najdeme hesla věnovaná nejdůležitějším textům vietnamské literatury (Kiều, Lục Vân Tiên, Hịch Tướng sĩ/Provolání Tran Hung Daa k vojákům aj.), literárním hnutím, hesla týkající se literárních žánrů (včetně těch divadelních), nebo obecná hesla na témata jako buddhistické školy ve Vietnamu, úřednické zkoušky apod. Mezi hesly spisovatelskými nechybí ani několik čínských literátů působících kdysi na území Vietnamu, ani někteří současní exiloví vietnamští autoři (jako spisovatelka Dương Thu Hương). Chvályhodná je i snaha nevynechat ani veškeré pseudonymy jednotlivých autorů. Slovník tedy – po vzoru Průškově – není jen seznamem jednotlivých spisovatelů, nýbrž pečlivě zpracovanou encyklopedickou zprávou o vietnamské literatuře i s jejím širším kontextem. Navíc je opatřen i delším, téměř 40-stránkovým úvodem o jejích dějinách, rozkouskovaným ovšem na řadu podkapitolek (vesměs zdařilých, byť každý autor přistoupil ke svým podkapitolkám poněkud odlišně a v jiném rozsahu).

Svým způsobem je toto dílo monumentální, protože něco tak důkladně a pečlivě zpracovaného prostě v této oblasti nutně překvapí – vyrostlo prakticky z ničeho, a rovnou na této úrovni. A to při poměrném nedostatku kvalitních pramenů. Úctu si zaslouží mj. i fakt, že se autoři slovníku odvážně pustili i do překladů stovek názvů literárních děl u hesel citovaných literátů, což je značně ožehavá věc, uvážíme-li, že názvy mnoha děl se dají interpretovat až po jejich přečtení… I přes tento handicap se trojice autorů popasovala s tímto problémem věru se ctí.

Pochopitelně lze namítat, že některý autor si nezasloužil heslo, či aspoň ne v takovém rozsahu, anebo že někteří tu vůbec chybějí – to je samozřejmě jen věc názoru, a zejména u současných spisovatelů ukáže teprve čas, kdo je skutečně významný (nebo kdo bude významným učiněn, vzhledem k významu reklamy v dnešní literatuře). Z tohoto hlediska by tedy výtky byly spíš nezasloužené.

Kdo tu však opravdu neměl chybět, jsou autoři, jejichž díla, byť by šlo jen o jednotlivé povídky, vyšla v překladu do češtiny, zejména ta otištěná knižně. Vždyť dohromady bylo v češtině vydáno v překladech z vietnamštiny zatím jen málo textů od pouhých 10-15 autorů… Z nedávné antologie Krejčovský závod Saigon, která je jen jednou z pouhých tří přeložených prosaických knih (!), chybí ve slovníku hned tři autoři z pěti (svá hesla mají jen Ho Anh Thai a Pham Thi Hoai), a zmínka o překladu je pouze u Ho Anh Thaie… Uvážíme-li navíc, že právě vynechaní Nguyen Khai a Nguyen Huy Thiep rozhodně nejsou nějací okrajoví pisálci, skoro to bije do očí. Zrovna tak u jiných hesel scházejí zmínky o slovenských překladech (To Hoai, Nguyen Hong), což se nedá moc dobře omluvit ani tím, že slovenština dnes patří do jiného státu – v době vydání to tak nebylo a knihy se v některých českých knihovnách dosud nacházejí, nadto jde rovnou o romány. Škoda že k závěrečné bibliografické dvoustranně není ani připojen žádoucí seznam dosud vydaných překladů. Jedno z kritérií takových slovníků by měla být i použitelnost v daném prostředí, snaha o jeho návaznost na další dostupné zdroje. Opominutím takových drobností se tato použitelnost poněkud snižuje, a slovník pak vypadá jako z jiného světa, bez jakékoli vazby na český literární svět.

Jak autoři upozorňují v úvodní poznámce, hesla v knize jsou řazena dle české abecedy (ch je až za h, nikoli pod c), uvnitř daných písmen však respektují řazení podle vietnamského pořádku, zejména v řazení dle diakritiky, zejména tónové: tak je např. Nguyên Hồng sice řazen mezi tónově odlišné Nguyeny (Nguyễn Hiến Lê, Nguyễn Huy Tưởng) podle abecedy české (Hong je před Huy, ale po Hien), kdyby se však vyskytl nějaký – v češtině homonymní – Nguyễn Hồng, musel by stát za ním. Je to prosté, ale velmi praktické, přestože v několika ojedinělých případech zřejmě došlo k přehlédnutí při korekturách, a tak nebylo toto pravidlo uplatněno se stoprocentní důsledností: Bắc thuộc je až po heslu básnické formy.

Slovník vietnamské literatury v takovém rozsahu a důkladnosti nutně vzbuzuje údiv. Nicméně zároveň svědčí o tom, že čeští vietnamisté se v posledních letech přeci jen vzepjali k solidním výkonům (navzdory době, která tomu moc nepřeje, uvážíme-li, že např. v Orientálním ústavu Akademie věd není jediný odborník na Indočínu) a vytvářejí podstatnou informační základnu pro další poznávání regionu jihovýchodní Asie. Nejsem si jist, že tento svazek bude nějak zvlášť sloužit širší veřejnosti, ale význam má. Už jen jako důrazné potvrzení, že se na tomto poli něco děje. A také jako další připomínka, že vietnamská kultura rozhodně není jen na nějaké chatrné periférii. Vždyť její literatura je psána v jazyce, který patří mezi 20 největších na světě.

 

Slovník vietnamské literatury. Lucie Hlavatá, Ján Ičo a Mária Strašáková, Libri 2011. Cena 490 Kč.

pk@klubhanoi.cz
Další články autora

Komentáře čtenářů

Cena JTP

J.I.11.02.2012

Zobrazit všechny komentáře | Přidat nový komentář

<< >>

Inzerce

Společnost QUAENTAS s.r.o., pobočka obchodníka s cennými papíry společnosti Goldenburg Group Ltd., hledá pracovníka Zákaznického centra hovořícího vietnamsky.

 

Často kladené dotazy

Klub Hanoi nabízí doporučení a kontakty z oblasti nejčastějších dotazů na vietnamskou kulturu a komunitu v ČR.

Článek z rubriky "Recenze"

Rubrika recenzí přináší pohled fundovaných autorů na zajímavé publikace týkající se Vietnamu a jihovýchodní Asie.