Hlavní stránka Klubu Hanoi
Hlavní stránka Klubu Hanoi
Hlavní stránka Klubu Hanoi
Mapa stránek  -  Fonty  -  RSS  
 
 

Literární okénko

Fantastická plavba k vietnamské Dračí zátoce

Bohumil Černý
03.11.2011

Další den plavby Jihočínským mořem se na nás přiřítil monzun. V plné síle čtyřiceti uzlů se opírá do lodi a snaží se utrhnout, co se dá. Všechno, co není upevněno, padá na podlahu. V kajutách, v kuchyni a v jídelně se kutálí hrnky, misky, cinkají příbory a nad tím vším vrávorá šéfkuchař Jáchym a nadává.

Obal knihy

Na můstku už vyměnili autopilota za kormidelníka Johana, který se snaží o šturmování – o neustálé natáčení lodi proti vlnám, tak aby se získal správný úhel, ve kterém je možné těžké nárazy vln snadněji překonat. V jeho tmavém obličeji, pro který mu říkáme Čokoláda, se zračí úplné soustředění a napětí, aby svůj úkol splnil. Přesto, že se mu v tom obrovské hory vln s vichřicí snaží zabránit, udržuje naší bývalou československou loď "Republiku" v naplánovaném směru – vietnamský přístav Haiphong.

Na můstku stojí náš velitel "Starý" s druhým palubním a nohami vyrovnávají časté a nepředvídatelné výkyvy lodě. Ale je to jejich povolání a nedá se s tím nic dělat. Několika hodinová služba při zvedání přídě a zádě je namáhavá a vyčerpávající.

Tajfun na jihočínském moři

"Na přídi se uvolnila plachta nákladního prostoru!" dává kapitán příkaz druhému palubnímu důstojníkovi.

V několika minutách běží kymácející se chodbou bocman a za ním tři lodníci. Snažíme se otevřít dveře, ale vichr nám bere dech. Snažíme se natáhnout shrnutou plachtu, ale ještě jí nemáme upevněnou a už se nás řítí pětimetrová vlna. Na vteřinu mně všichni mizejí z očí, a jen se přes ně převalila, znovu se pouští do práce.

Na okraji nákladního prostoru stojí nováček Vanilka, kterého poznávám podle jeho zrzavé kštice, a dotahuje k držákům okraj plachty. Asi mu není moc dobře, protože houpání lodi dráždí ušní labyrint s následným vyměšováním žaludečních šťáv. Náhle na nás dopadla vlna vysoká jako věžák. Ještě jsem stačil zahlédnout Vanilku, jak sjel po mokré palubě až k zábradlí a křečovitě se ho drží.

Mořská nemoc

"Už to začíná – mořská nemoc," říkám si pro sebe a taháme ho s bocmanem zpět ke stožáru. Centimetr za centimetrem společně natahujeme těžké ocelové lano, zajišťující ohrožený náklad. Vanilka se statečně drží a nepovolí lano, až je správně napnuto. Hulákáme na sebe jako posedlí, abychom překřičeli nápory tajfuny.

"Vanilko, jen si zařvi, bude ti líp!" křičím na něho, ale další vlna mi zalila obličej slanou pěnou.

"Húú…húú!" nováček se zeširoka směje a huláká s námi do divoké bouře. Zvláštní, jak krátce to trvá a bázeň se změní v odvahu! Konečně je plachta natažena a po důkladném upevnění a stažení spěcháme do svých kajut.

"Tak co, jaký to bylo?" obrací se na Vanilku jeho šéf bocman, který se rychle převlékl a přichází na kafe i na pokec do jídelny.

"Bylo to hrozný," nalévá si mladík černou bryndu a všichni, co jsme okolo, sledujeme, jak se mu ještě třesou ruce.

"Teď víš, proč námořníci chodí širokým krokem!" s uznáním mu bocman plácá na rameno a s úsměvem dodává: "Ale je z tebe pořádnej chlap!"

Směr plavby k Halog bay – Dračí zátoce

Těžký úder zasáhl trup lodě z boku. Stěny jídelny se třesou, jako by se chtěly od sebe oddělit. Kovový vnitřek se chvěje a zvedá do výše. Na chvíli zůstává stát na místě, potom to s celou lodí zaškube a opět prudce klesá dolů. Už to není ta útulná místnost s otevřenými kulatými bulaji, vonící kávou. Teď se tady stevardi přidržují přišroubovaných stolů a snaží se uklidit, co se dá.

"Hergot!" kleje starý řecký námořník Zorba, kterému padá maso s vidličky a snaží se ho chytit do ruky. Talíře putují svévolně po stole a příbory jsou nebezpečným nástrojem. Láhev plzeňského piva se ve vteřině mění v pěnivý šampus a při otevírání nastává urputný boj s časem.

"Crr…crr!" zvonek lodního telegrafu na velitelském můstku rachotí.

"Manévry! Změna kurzu, okamžitě odplouváme do Halong bay – Dračí zátoky!" rozkazuje kapitán a dodává: "Tam se schováme před řáděním tajfunu."

Po splnění rozkazu zdolává kymácející se loď divoce se valící vlny a pozvolna pluje udaným směrem. Část na kost promáčené posádky se vrací do jídelny na kafe nebo na čaj, ale hlavně aby si chvilku oddychla a nabrala další sílu.

"Bocmane, řeknete nám něco o Dračí zátoce?" vyzvídá na svém šéfovi jeden z mladších lodníků.

Zrada nebeského draka

"Mezi zdejšími rybáři koluje podivná bajka o vzniku zátoky. Vypráví, jak před dávnými časy připlouvaly k haiphongskému pobřeží hordy čínských pirátů a olupovaly domorodce. Jejich bohové se na to nemohli dívat, a tak se nad nimi slitovali. Požádali nebeského draka, aby zalétl dolů k lidem a daroval jim tři tisíce perel. Jen dostal nenasytný drak od bohů perly, všechny je spolykal. Když je měl v žaludku, bohové se rozzlobili a proměnili perly v ostré skály, které draka uvnitř bolestně řezaly. Pod jejich tíhou slétl drak nad mořskou hladinu a vyplivnul všechny skály do vody. Jak klesly pod hladinu, zapadly do mělkého dna a vytvořily nad vodou nepropustná skaliska. Jejich vysoké, ostré vrcholy chránily domorodce před nájezdy pirátů a před rozbouřeným mořem," a bocman zvedá ruku, trochu si lokne piva a přidává:

"Trochu jsou to báje, ale o těch pirátech je to pravda. Podle čínských historických záznamů se v Dračí zátoce skrývala slavná velitelka pirátů Čing-l-Saon, vdova po pirátském admirálovi Čingovi. Ten byl v boji zajat velitelem čínských lodí za pomoci jedné z ozbrojených francouzských lodí. Nemilosrdný Čing byl odsouzen k smrti a jen mu kat uťal hlavu, nastoupila na jeho místo jeho žena Čing-l-Saon."

"Jak mohla slabá žena velet hordě pirátů?" Vanilka kroutí nevěřícně hlavou a nemůže se dočkat.

Velitelka pirátů Čing-l-Saon

"To byla chytrá ženská a tím, že se dělila o kořist stejným dílem, stoupala její obliba u posádky s každou vyloupenou lodí. Dokonce se mezi vesničany vyprávělo, že od nich kupovala jídlo pro své námořníky, ale bohatým statkářům brala všechen majetek!" starý námořník se nenechává vyrušit ze svého vyprávění.

"V čele pirátské flotily brázdila vody Tonkinského zálivu a přepadávala lodě plující podél jihočínských a vietnamských břehů. Čínská vláda proti ní vypravila loďstvo, ale chytře unikla do Dračí zátoky, a odtud přepadávala jednotlivé koráby. Nakonec se jí pirátství vyplatilo, protože po mnoha neúspěšných pokusech čínských vojsk jí vláda udělila amnestii. A tak se Čing-l-Saon stala váženou a bohatou obchodnicí v Macau."

Pomalu se rozcházíme, někteří do služby, správně vachty, a jiní do svých jankujících kajut. Vanilkovi už nevadí zoufalé kymácení lodi a všechny ty skřípavé zvuky. Když se s námi loučí a jde se vyspat před další vachtou, nemůže zakrýt šťastný a pyšný úsměv zářící mu od ucha k uchu.

V mlhavém ránu přiráží loď k přístavním dřevěným kůlům Dračí zátoky. Rozpálené stroje v podpalubí se konečně zastavily. Jako šlehnutím kouzelného proutku se ztišil běsnící vichr. Kolem nás vystupují z moře podivné seskupení skal vystupující z moře jako hrozivé prsty. Tady podle starodávné báje vypustil nebeský drak uloupené perly. Nepřehledné množství kamenných ostrůvků obrostlých křovisky obklopuje naší Republiku, kde prudká bouře ztratila svojí sílu.

Odplouváme do Halong bay

"Slávo, mám pro nás dobrou zprávu!" volám na kamaráda. "Máme společně s Golemem, bocmanem a osmičlennou posádkou vyzkoušet motor jednoho z našich záchranných člunů!"

Po spuštění člunu na zvlněnou hladinu Halong bay dáváme motoru zabrat. Při větším výkonu se za ní tvoří na vodě olejová skvrna. Netrvalo dlouho a po opravě vedené zkušeným druhým strojním důstojníkem nedočkavě směřujeme mezi skaliska Dračí zátoky.

V jedné z větších skal je tunel. Motor tichne a příď člunu pomalu vplouvá do přírodní úzké průrvy. Opatrně skláníme hlavy a zvedáme k prostorné vodní jeskyni.

"Hergot!" spouští vylekaný Zorba svojí oblíbenou nadávku, když mu nad hlavou zavřeštěla zvědavá opice. Mohutný černý pták vyrušený skřípavým zvukem našich náhradních vesel rozpíná křídla a vzlétá vzhůru do bezpečí. Skalní jeskyně se pojednou rozšiřuje a vytváří vysokou kamennou bránu. "Tady!" bocman ukazuje rukou na malý písečný břeh ostrůvku, který se pozvolna zvyšuje a končí strmou stěnou, mizící pod vodní hladinou. Příď člunu najíždí na písek a Vanilka skáče na břeh, aby přidržel člun, než ostatní vystoupí.

Hřbitov cizinecké legie

"V těchto místech je hřbitov cizinecké legie," a jeho ruka směřuje na dvaadvacet, přes které někdo namaloval tři barevné pruhy, vybledlé postupujícím časem. Jen několik křížů zůstalo stát u kamenných hrobů, ostatní leží rozházené kolem. Na některých jsou ještě znatelná jména – John Merrick, Georg Ewers, Helmut Fridrich…

"Jan Havel," čtu na zlomeném kříži. "Ano, to byl Čech," přistupuje ke mně Golem. "Nediv se, možná, že je to jeden z těch, kteří hledali štěstí v cizině."

"A jak se sem dostal?" vyzvídá Sláva.

"V mnoha zemích lákají profesionální verbíři muže, někdy dokonce chlapce, kteří jsou na mizině. Opijí je kořalkou, slíbí slávu a peníze, které mohou snadno získat v dalekých zemích. Podstrčí jim kus papíru, a jsou chyceni! Pak je čeká tvrdý zaškolovací tábor s výcvikem pod neustálou kontrolou."

"Co se jim stane, když utečou z tábora?" ptá se po Slávovi Vanilka.

"To těžko," pokračuje Golem. " Jeden cizinec hlídá druhého, a běda, kdyby je na útěku chytili! Kdo se tam jednou dostal, těžko se vrací zpět domů."

"Podívej," obrací se Golem zpět ke hrobům, "tahle vojenská skupina se také chtěla vrátit až by vydělali peníze, nebo něco získali. Ale tady v jeskyni Gio – Jeskyni netopýrů je nečekali žádné poklady, ale cizokrajné nemoci, těžká zranění a nakonec smrt. Vždyť jako mnoho národů, včetně nás Čechů, má i Vietnam staleté zkušenosti s cizí nadvládou a bojem za osvobození."

Fantastické podoby Su tu – Lvího ostrova a Canh buom – Ostrova plachet

Vyplouváme zpět na klidnou hladinu zátoky. Většina z těch třítisícových skal a ostrůvků, které nás ze všech stran obklopují, mají některé fantastické podoby, znásobené slunečními paprsky. Tak třeba ostrůvek Su tu – Lví ostrov nebo Canh buom – Ostrov plachet.

"Poklady tady nejsou, ale celé sedmikilometrové pobřeží je celé z antracitu," ukazuje bocman na pevninu, kde je lom se žilami této nádherné čisté hmoty.

"Když tady kdysi proplouval koráb piráta Činga, dodržovala na něm posádka svoje nepsané zákony," a bocman dává při zpáteční plavbě jeden z pirátských příběhů: "Přestože byli piráti vyvrhelové společnosti, tvrdě trestali vlastní námořníky, kteří jim na lodi něco ukradli. Když posádka přistihla někoho při krádeži, přivázali hříšníka na záď lodě k dlouhému lanu a hodila ho bez milosti do moře. Po několik hodin jej vlekla za sebou, než jeho tělo vytáhli na palubu. Někdy byl bez nohou nebo bez rukou a jindy zůstal jen ukousnutý konec lana. V případě, že měl štěstí nebo ho doprovázel anděl strážný a vyvázl, už nikdy na lodi nekradl!"

Trojhranná ploutev žraloka

"Žralok na pravoboku!" křičí Vanilka a ukazuje, jak se nad hladinou objevuje známá trojhranná ploutev. Téměř čtyřmetrový žralok s dlouhou ocasní ploutví si nás z dálky obhlíží, ale po chvilce sebou mrskne, změní směr a mizí pod zpěněnou hladinou. Asi jsme mu nestáli za větší námahu.

Golem nutí motor k co nejrychlejším otáčkám, a tak se rychle přibližujeme k bokům lodě. Poblíž zábradlí poskakuje rozčilený šéfkuchař Jáchym a prudkými pohyby rukou nás popohání k prošvihnuté večeři.

"Zcela pomalu vpřed!"

"Otočit kormidlo vlevo!" rozkazy z velitelského můstku se přenášejí telegrafem do strojovny a znovu se opakují: "Plnou parou vpřed!"

Po dvou dnech skončilo divoké řádění tajfunu a naše "Republika" vyplouvá díky skalnímu úkrytu nepoškozena k haihongskému přístavu.

Smaragdová zeleň zátoky se mění v tmavomodrou hloubku Tonkinského zálivu. Kousek pod hladinou se objevuje hejno rejnoků s širokými ploutvemi, které se podobají temným přízrakům. Je to podivné a nádherné, tak jako je pohled na fantastické skály Halong bay – Dračí zátoky.

 

Článek je výňatkem z jednotlivých třiceti kapitol cestopisné a dobrodružné knížky autora, bývalého námořníka Bohumila Černého, dnes obyvatele Libuše, nazvaný "Příběhy z přístavů, moří a oceánu". Knížku vydalo vydavatelství Akcent, email: cermakova@vydavatelstviakcent.cz, kde je možné knížku v ceně 239,-Kč objednat. Text vychází ze zážitků z Vietnamu v letech 1959 - 1961.

bcerny@klubhanoi.cz
Další články autora

Komentáře čtenářů

K tomuto článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář.

Zobrazit všechny komentáře | Přidat nový komentář

<< >>

 

Často kladené dotazy

Klub Hanoi nabízí doporučení a kontakty z oblasti nejčastějších dotazů na vietnamskou kulturu a komunitu v ČR.

Článek z rubriky "Literární okénko"

V této rubrice Vás budeme postupně seznamovat s dostupnými překlady vietnamské poezie i prózy, najdete tu také recenze publikací o Vietnamu a některé další drobnosti.