Hlavní stránka Klubu Hanoi
Hlavní stránka Klubu Hanoi
Hlavní stránka Klubu Hanoi
Mapa stránek  -  Fonty  -  RSS  
 
 

Recenze

Poetická alternativa k novým vietnamským dějinám

P.K.
06.01.2011

Vietnamská literatura má už dávno – kromě té oficiální – mnoho jiných tváří: vycházejí samizdaty, publikují se internetové texty, a psaním se také zabývá stále více Vietnamců žijících v emigraci – a někteří rovnou v jiných jazycích. Tak jako Kim Thuy, kanadská Vietnamka, jejíž francouzsky napsanou prvotinu Ru právě vydalo v překladu brněnské nakladatelství Emitos.

Kim Thuy: Ru (obálka českého vydání)

Kim Thuy pochází ze Saigonu (nar. 1968), část dětství tam i prožila, než se v deseti letech věku dostala se svými rodiči do exilu. Od té doby žije v Montrealu, ve frankofonní části Kanady. Na tamní universitě vystudovala práva, jazykovědu a překladatelství. Jak praví záložka knihy, "postupně byla švadlenou, tlumočnicí, advokátkou, majitelkou restaurace a autorkou kulinární rubriky". V roce 2009 vydala u Les Éditions libre expression svou novelu Ru, která byla vzápětí oceněna kritikou i literárními cenami (Cena generálního guvernéra pro francouzsky psanou prózu, Grand Prix RTL-Lire). Potěší, že český nakladatel nám představuje takto žhavou novinku, a ještě ve velmi solidním převodu zkušeného Oldřicha Kalfiřta.

Novela Ru se skládá z nějakých 130 stránek s neobvykle krátkými kapitolkami, jež někdy představuje pouhý odstavec o několika řádcích. Jako řada jednohubek, jež mají každá svou vlastní chuť a mohly by často obstát i jako samostatné kousky, anebo lépe: drobných vln, které přecházejí pozvolna jedna v druhou – většina z nich totiž hned na začátku volně přebírá motiv z konce kapitolky předchozí, byť spíše formou asociací než přímé návaznosti. Ostatně, podivuhodný název knížky má připomínat podobné vlny, ve vietnamštině totiž ru znamená kolébání, a ve francouzštině potok. Novela zkrátka unáší čtenáře lehce jako voda.

Sbírka těchto krátkých kapitol vytváří zajímavou, plastickou mozaiku z příběhů a dojmů člověka, který byl v dětství donucen opustit s rodiči svou vlast a jako jeden z tzv. boat people riskovat život pro lepší budoucnost. To byl i osud Kim Thuy; knížka tedy bez pochyby obsahuje řadu osobních zkušeností, leč autorkou přesto není prezentována jako autobiografická. Ostatně, jde o sbírku často až bizarních příběhů a detailů z nedávné vietnamské minulosti i z osobní emigrantské zkušenosti, které mají někdy blízko až ke karikatuře.

Kim Thuy už je hodně "pozápadněná" Vietnamka a mnohé její názory by se asi většině vietnamských Vietnamců moc nelíbily, např. když píše, že severovietnamský režim udělal dobře, když zakázal Jihovietnamkám nošení tradičního ženského šatu ao zai v době těsně po sjednocení Vietnamu, anebo když si v souvislosti s vietnamským kultem předků neodpustí poznámku: "Předkové – často hráči, nicky nebo násilníci, jakmile zemřeli, stali se předmětem uctívání, jejich fotografie byly položeny na oltář s vonnými tyčinkami, ovocem a čajem, stali se nedotknutelnými. Oltáře se musely umístit tak, aby předci shlíželi z patřičné výšky. Všichni potomci museli své předky nosit nikoli v srdci, ale nad hlavou." (str. 101)

Nejde tu však o nějakou prvoplánovou provokaci či emigrantskou ironii vůči ztracené vlasti. Text Kim Thuy nabízí kromě štědré hrsti příběhů i výrazné literární kvality, jež činí z této jedinečné prózy víc než jen pouhou sebeexhibici či generační výpověď. Autorka tu trousí živé obrazy, které víc než nějaké dlouhé komentáře odhalují jizvy poválečného Vietnamu, a načrtává nesnáze svých vrstevníků, kteří "se narodili v poraženém Saigonu a vyrůstali v nejtemnějším období vietnamské historie," jak možná spíš s trochou nadsázky komentuje dobu Kim Thuy (uvážíme-li, že předtím Vietnam zažíval přinejmenším stejně temné období válek…).

Scény z náročné a nejisté cesty boat people přes oceán, z uprchlického tábora, z cizího, dosud nesrozumitelného kanadského světa, kuriózní portréty jednotlivých členů bývalé prominentní rodiny, osudy fyzicky i psychicky postižených jedinců, vykořeněnců a úspěšných emigrantů, to vše a ještě mnohem víc podané v malých odměřených dávkách, z nichž každá má sama o sobě svou kompozicí i vypointovaností blízko k básni.

Ru je zkrátka knížkou, která přináší alternativní, leč o to zajímavější pohled na moderní vietnamské dějiny, a hlavně na osud jednotlivců, na něž tyto dějiny dolehly. Současně je však i výsostnou literární záležitostí, prózou kromobyčejně působivou, poetickou, ba krásnou.  

 

Kim Thuy: Ru – příběh vietnamské utečenky. Přeložil Oldřich Kalfiřt. Vydal Emitos, Brno 2010 (francouzský originál 2009) 

pk@klubhanoi.cz
Další články autora

Komentáře čtenářů

K tomuto článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář.

Zobrazit všechny komentáře | Přidat nový komentář

<< >>

 

Často kladené dotazy

Klub Hanoi nabízí doporučení a kontakty z oblasti nejčastějších dotazů na vietnamskou kulturu a komunitu v ČR.

Článek z rubriky "Recenze"

Rubrika recenzí přináší pohled fundovaných autorů na zajímavé publikace týkající se Vietnamu a jihovýchodní Asie.