Hlavní stránka Klubu Hanoi
Hlavní stránka Klubu Hanoi
Hlavní stránka Klubu Hanoi
Mapa stránek  -  Fonty  -  RSS  
 
 

Zážitky z cest

Do ráje na Con Dao

Nováci
28.03.2006

Abyste na mapě našli souostroví Con Dao, musíte je hledat na poledníku, který protíná Saigon, a na stejném stupni zeměpisné šířky, jako leží provincie Ca Mau. Vypadá to, že je načisto ztracené v moři.

Pohnutá historie

Osud si s Con Dao pěkně pohrál. V minulosti bylo souostroví Con Dao v Evropě možná známější než dnes, a to už od 13. století. Námořníkům flotily Marka Pola musely ostrovy připadat jako dar z nebes. Na cestě z Číny do Itálie je překvapila bouře, ze 14 lodí se jich 6 potopilo a 8 našlo své útočiště právě na Con Dao. Od té doby byly ostrovy často navštěvovány obchodními loděmi plujícími na východ.

Na konci 17. stol. a na počátku 18. stol. se Velká Britanie s Francií začaly zajímat o země Orientu a vzhledem ke strategické poloze jim neuniklo ani Con Dao. Roku 1861 jej obsadili Francouzi a v lednu 1862 byla podepsána dohoda o tom, že na Con Dao vybudují vězení. Z malebného souostroví se jedním tahem pera stalo peklo na zemi. Vězení se hodilo i Američanům, za války zde bylo vězněno více než 10 000 převážně politických vězňů.

V říjnu 1956 se souostroví Con Dao stalo samostatnou provincií a jejími hlavními obyvateli byli výlučně vězni a zaměstnanci věznic. 1.5.1975 byly ostrovy osvobozeny severovietnamskou armádou.

Dnes má Con Dao téměř 5 000 obyvatel, více než polovinu z nich tvoří vojáci (Con Dao je stále zajímavý svou strategickou polohou). Mezi hlavní zaměstnání původních obyvatel patří rybolov, zemědělství, chov perel, práce v národním parku a stále více turismus.

Souostroví Con Dao je největším a stále živoucím památníkem historie Vietnamu. Desítky tisíc Vietnamských revolucionářů a odpůrců francouzských kolonialistů a následně amerických imperialistů zde byli vězněni během 113 let západní nadvlády ve Vietnamu. Nepřátelé udělali z Con Dao dlouhodobé peklo na zemi. Ale právě proto se zde revoluční duch udržel s nebývalou silou a Con Dao se stalo srdcem Vietnamské revoluce. Dnes je Con Dao považováno za posvátné místo a zářivý symbol hrdinské revoluce ve Vietnamu.
Management Committee for the historic Monument of Con Dao

Národní park

Díky nedobrovolné izolaci ostrovů byla příroda na souši i pod vodou lidskou rukou téměř nedotčena, a proto bylo souostroví Con Dao vyhlášeno národním parkem.

Souostroví tvoří 14 ostrovů cca 180 km jihovýchodně od pobřeží. Je jedním ze dvou národních parků ve Vietnamu, které chrání uzavřený ekosystém na zemi i v moři. Con Dao vykazuje vysoký stupeň biodiversity, která zahrnuje vše od malého hmyzu v deštných pralesech a maličkých rybiček v moři až k velkým plochám deštného pralesa; korálové útesy, mangrovníky a rozlehlé louky mořské trávy. Národní park získal svou dnešní podobu v r. 1998; pokrývá 20 000 ha pevniny a stejně tolik moře.

Souostroví Con Dao bylo uchráněno od devastujícího rybolovu, který se stal osudem mnoha jiných korálových útesů, a jeho život patří k nejlepším příkladům zachovalého mořského života na Zemi. Díky svému významu byl zahrnut do seznamu The World Bank Global System of Marine protected areas.

Con Dao je rájem pro potápěče. Con Dao na svou slávu teprve čeká a jsou zde spousty míst, kam lidská ploutev ještě nevkročila. Na podmořských loukách žije malá populace světově ohrožených dugoňů (dugongs). Tito savci mívají váhu až 400 kg a jsou velmi závislí na čistotě a kvalitě vody. Jsou velmi pomalí a mírní. Vypadají jako něco mezi mroži a tuleni, ale nejvíce jsou druhově spřízněni se slony. Velmi často se kolem ostrovů vyskytují delfíni a na některých menších ostrovech nacházejí své hnízdiště mořské želvy. Svá vejce snášejí po celý rok, ale nejvíc jich uvidíte od června do září.

V deštném pralese botanici najdou téměř 900 rostlinných druhů, z nichž 44 z nich bylo objeveno právě na Con Dao. Síla tropické přírody je fascinující.

Cesta na Con Dao

Procestovali jsme Vietnam od severu k jihu a většinu času jsme trávili ve městech a městečkách nebo na organizovaných výpravách. Chtěli jsme strávit nějaký čas v přírodě, souostroví Con Dao toho hodně slibovalo a od nikoho jsme o něm neslyšeli. Lonely Planet mu věnuje pouhé dvě strany a upozorňuje, že pobyt je vhodný jen pro samostatné cestovatele. A to nás právě nejvíc lákalo.

Dostanete se sem 3x týdně letadlem z HCM nebo 2x týdně z Vung Tau ruskou helikoptérou. (Vhodné pro všechny, kterým nevadí hluk a vibrace. Osobně jsme nezkoušeli, ale slyšeli jsme, že je to nezapomenutelný zážitek.) Lodí to z pobřeží trvá celý den resp. noc, pokud není moře rozbouřené. Letenky z HCM seženete v cestovních kancelářích, ale ne všechny kanceláře to uměly zařídit. Vražedný byl čas odletu 5:55 ráno, ale jindy se neletí. Letadlo letělo tam i zpět jen v úterý, ve čtvrtek a v sobotu a to bylo další omezení ve svobodném rozhodování a plánování, ale i s tím jsme se smířili.

Na Con Dao jsou tři resorty pro ubytování vzdálené cca 8 km od letiště. Všechny přistavují na čas příletu své minibusy a lákají do svého resortu. My jsme si ubytování rezervovali dopředu přes internet, v tak nádherném prostředí jsme se obávali nedostatku volných pokojů.

Umíme žít v ráji?

Na letišti už nás očekávali, odvezli nás do resortu vybudovaného ještě za francouzského kolonialismu s bungalovy v nádherné vzrostlé zahradě. To se nám líbilo. Podle svých předchozích zkušeností jsme se ubytovali a vyrazili do městečka, abychom se porozhlédli a vybrali si nějaké možnosti, kam se podíváme a jak. K našemu překvapení jsme na konci dlouhé ulice naši jen vězení, vedle muzeum vězení, kasárna, velkou budovu místního úřadu, poštu. Pár kdysi krásných domečků z období francouzského kolonialismu bylo přeměněno na styl asijský. Restaurace mají plechovou střechu, plastikové židličky a žádné menu v angličtině. A pak už jen místní trh. Bylo právě poledne a na trhu všichni spali. Nikdo o nás nejevil zájem, nikdo nám nic nenutil a když jsme si chtěli něco koupit, museli jsme prodejce vzbudit. Byli veselí a evidentně jsme je pobavili – hlavně délkou svého nosu. Vrátili jsme se do hotelu a vyrazili na recepci. Měli jsme pocit zlatokopa, který tuší zlatou žílu a neví, jak se k ní dostat. Na recepci byla dívka, která neuměla anglicky, zjevně se obávala, že na ní budeme něco chtít, střídala odpovědi YES a NO jako v loterii a nutila nám klíče od motorky. Zoufale jsme se vrátili do hotelové restaurace s přesvědčením, že nám poklady Con Dao zůstanou skryty.

Spasit nás přišel Robert. Byl to Australan a učil angličtinu. Říkali jsme mu Bobe a domorodci ho oslovovali Mistr Bob. Jeho původních profesí by byl celý seznam, dělat učitele právě na Con Dao považoval za svoje poslání a se stejným zanícením ho i plnil. Péče o ztracené turisty byl evidentně jeho koníček. Ukázal nám, kde je potápěčské centrum, u kterého si můžete pronajmout loď a nebo alespoň věci na šnorchlování, a kde sídlí správci národního parku. Ke každému vstupu do parku, takže vlastně kamkoliv, protože těžko poznáte, kdy jste a kdy nejste v parku, je třeba mít povolení (je zadarmo, ale potřebují si vás zapsat a výhodou je mít kopie pasů). Ani úřednice – tedy dvě vietnamské dívky – v budově národního parku neuměly anglicky, měly jen spoustu nádherných obrázků a jedinou fotokopii brožurky v angličtině, kterou mi nakonec věnovaly. To už bylo veselejší. Věděli jsme, kam se chceme dostat a proč. Ztracených turistů jako my bylo na ostrově celkem 15 z celého světa. Náš pastýř si nás všechny každý den večer oběhl jako svoje ovečky a podnikali jsme s ním mezinárodní výpravy do pralesa i pod vodu.

Na vlastní kůži

Bob v sobě nezapřel minulost policajta. Jeho pokyny k výpravám často vypadaly jako rozkazy. "Půjčte si motorku, brýle a ploutve a vezměte si dobré boty". Moc jeho australské angličtině nerozumíme a už vůbec nám nejde do hlavy, proč pořád něco mumlá o forestu. S potápěčskými brýlemi? Ale jsme poslušní, ostatně nic jiného nám nezbývá. Vyrážíme tři motorky zblblých turistů pryč od moře do kopce a pak do prudkého kopce a najednou cesta končí a nás čeká prudký sešup po klouzavé kamenohlinité cestě dolů. Jen dohadujeme cíl naší cesty. Najednou se přímo před námi objevuje moře, tedy vlastně zbytky korálového útesu, je odliv. Právě jsme překročili celý ostrov. Bob se úkosem podíval na naše trekové sandály a vyrazil ve svých pevných botách po korálech směrem k volnému moři. Nedá se nic dělat, vstupujeme v sandálech do vody, ploutve v ruce a překonáváme obtížných 100 m ostrého podloží. Pak si podle Bobova vzoru nasazujeme ploutve a balancujeme dalšími obtížnými úseky. Konečně se spouštíme do vody a objevujeme korály nikoli jako talíře, ale některé útvary mají v průměru více než 2 metry. Chybí jim barva, moře je lehce zkalené, ale přesto nás ta krása dojímá. A najednou honem, slunce se spouští níž a níž, rychle v mokrých sandálech po mokré stezce vzhůru, než bude tma.

Sedíme na terase a světlo se odráží od bílých balustrád. Tma kolem nás je hustá a voňavá a cikády řvou. Zdá se nám, že jsme se najednou ocitli o několik desítek let nazpátek v době, kdy se ještě turisti nemnožili jako kobylky. Podle Boba na Con Dao masová turistika ani nezačne. Rozmazlený turista nechce vstávat ve 4 ráno. Možná by se stavil na víkend, ale to mu zase neletí letadlo. Nic tu není připraveno a na objevování je příliš zkažený. Vlastně ani my neumíme nic objevovat a když nemáme alespoň základní služby, jsme rozmrzelí. A přitom se několik metrů od nás nadouvá moře snů, ve kterém je tak snadné si vzpomenout na své rybí počátky.

První zvuk, který jsme ráno uslyšeli, bylo šumění moře. Co nás dnes čeká? Potká nás sladké nicnedělání nebo další neplánovaný namáhavý trek? Kde je turistický průmysl a balíčky s obědem. A kam vlastně spěchat. Naše toulavé sandály ještě stojí mokré opřené o zábradlí. V začouzené a mrazivé Praze je povalování se na bílé korálové pláži u průzračného a teplého moře považováno za absolutní sen bez žádných dalších potřeb. Tváří v tvář realitě si to najednou neumíme užít. Přichází Bob. Všechno domluvil. Pojedeme lodí spolu s dalšími 8 turisty kolem ostrovů a dostaneme i oběd. Až se stydím, jak se nám ulevilo. Objíždíme dva ostrovy a pozorujeme nekonečné pláně korálů. Na rozdíl od Egypta si tady korály vesele kvetou. Strávili jsme pod vodou téměř celý den a teď nemůžeme ani vylézt na palubu.

Ostrované se obvykle chodí koupat do moře až při západu slunce. Prý aby je slunce neopálilo. Koupou se v tom, co mají právě na sobě - kalhoty, pyžamo – všechno jedno. I my jsme se k nim tentokrát připojili. Domorodci z nás měli velkou legraci a bedlivě nás pozorovali. Jediní jsme mezi nimi byli téměř nazí.

Pro romantiky

Kolem ostrova vede jediná cesta, která najednou končí na západní straně ostrova a dál už se nikam nedostanete. Odtud je nádherný pohled na západ slunce. Tohle představení jsme si nemohli nechat ujít. Ze silnice vedla úzká pěšinka na skalnatý břeh. Slunce pomalu klesalo k obzoru. Kameny byly ještě teplé, moře mělo barvu roztaveného zlata a hřálo jako maminčina dlaň. Neodolali jsme a vlezli jsme si do té nádhery. Měla jsem pocit něčeho velmi známého a důvěrného. Takový pocit jsem snad mohla zažít, když jsem byla ještě nenarozené miminko. Teploučko a lehoučko. Houpy, houpy! Tropické moře s námi pohupovalo a slunce kolem marnotratně rozhazovalo zlatý prach. Hlavní představení mělo teprve začít. Vylezli jsme z vody, vyplašili jsme krabíky a ti se rozeběhli do všech stran. Za okamžik už byli zpátky. Jeviště už bylo nasvícené a v hledišti všichni ztichli. A pak jsme jen se zatajeným dechem pozorovali zářící kotouč, jak si dopřává svou večerní koupel. V tropech se stmívá rychle. Najednou tu zbylo jen moře plné červených zrcátek.

Příště znovu?

Strávili jsme na Con Dao šest úžasných dní a bylo to málo. Ptali jsme se sami sebe, jestli bychom se ještě někdy vrátili do Vietnamu. Shodli jsme se, že nás lákají jedině místa, kde jsme ještě nebyli – s výjimkou Con Dao. Tam toho máme ještě moc k prozkoumání a příště bychom určitě dokázali být tišší, klidnější a trpělivější, abychom vychutnali každičký okamžik našeho pobytu v jednom z posledních rájů na zemi.

PS: Pokud tam pojedete, prosím, pozdravujte Boba.

novaci@klubhanoi.cz
Další články autora

Komentáře čtenářů

bez názvu

Zuzana05.04.2006

Con Dao

manous14.10.2006

Pěkný.

Tazy06.03.2007

Re: Pěkný.

Martin31.12.2009

Con Dao - vidím to přesně tak !

Petra24.08.2011

Con Dao

Choroš15.01.2013

souhlas

dagi09.02.2017

Zobrazit všechny komentáře | Přidat nový komentář

<< >>

 

Často kladené dotazy

Klub Hanoi nabízí doporučení a kontakty z oblasti nejčastějších dotazů na vietnamskou kulturu a komunitu v ČR.

Článek z rubriky "Zážitky z cest"

Zážitky z dobrodružných výprav po vietnamských městech, venkově, ale i často marného hledání kousku tropické přírody. Máte svoje vlastní dojmy z tohoto koutu Asie? Napište nám!