Hlavní stránka Klubu Hanoi
Hlavní stránka Klubu Hanoi
Hlavní stránka Klubu Hanoi
Mapa stránek  -  Fonty  -  RSS  
 
 

Zážitky z cest

My Son – čamský architektonický skvost

Nováci
04.02.2006

My Son je jedním z nejnavštěvovanějších míst Vietnamu. Za současnou popularitu vděčí zejména seznamu UNESCO, na který byl architektonický komplex zapsán v roce 1999. Posvátné místo leží asi 70 kilometrů jihovýchodně od Danangu. Neuvěřitelných 900 let mezi 4. a 13. stoletím se zde nacházelo náboženské centrum čamské říše.

Dokud Simhapura sloužila jako hlavní město Čampy, byl My Son (Mỹ Sơn) nejdůležitějším duchovním centrem a zároveň sloužil i jako pohřebiště čamských králů. Je považován za protiváhu civilizace velkých měst jihovýchodní Asie, jako jsou Angor (Kambodža), Pagan (Myanmar), Ayuthaya (Thajsko) a Borobudur (Java). Stal se náboženským centrem za krále Bhadravarmana na konci 4. století a rozvíjel se nejdéle ze všech těchto měst v jihovýchodní Asii – až do 13. století.

Čamská architektura

My Son představuje komplex náboženských památek, který se skládá z více než 70 unikátních staveb z červených cihel a pískovce s typickým složitým designem. Čamská architektura je naprosto svébytná, stavitelé dokonce vymysleli jedinečný způsob spojování cihel pomocí pasty z rostlinných olejů. Vědci předpokládají, že Čamové nejprve postavili celou stavbu z nepálených cihel pospojovaných pastou, pak založili oheň a stavba byla několik dní v plamenech, ve kterých se cihly vypálily. Mezi cihlami zbyly sotva viditelné spáry a tak vznikl ideální povrch pro dodatečné sochařské práce. Monumenty byly s největší pravděpodobností detailně zdobeny, až když zdi vychladly – to znamená několik týdnů po vypálení. Některé dekorace nebyly nikdy dokončeny.

Nejvýraznějším prvkem čamské architektury jsou věže. Převážně byly věnovány Šivovi, který je považován za zakladatele a ochránce dynastie. Podle vědeckých výzkumů jsou starobylé čamské věže ukázkou sbližování mnoha stylů. Věž má čtvercový půdorys a skládá se ze tří symbolických částí: základna symbolizuje svět lidí, posvátné tělo věže svět duchovní a vršek stavby – stylizovaný do tvaru člověka (obvykle nabízejícího květiny a ovoce), stromu nebo zvířete – reprezentuje věci, jež se dotýkají jak pozemského, tak duchovního světa.

Původně mělo být v My Son postaveno 68 věží. V období francouzského kolonialismu na konci 19. století jich bylo znovuobjeveno 25. Monumenty byly archeology rozděleny do hlavních deseti skupin označených A až K podle stylu a období vzniku.

Nejznámější a největší věž z období Thao Chua badatelé označili A1. Měla dva vchody, jeden na východ a jeden na západ. Tělo věže bylo pečlivě propracované se šesti podpůrnými pilíři. Dvoupatrová věž připomínala květ lotosu. Vršek horního podlaží byl z pískovce a zdoben reliéfy slonů a lvů. Ve spodní části byla zeď pokryta výjevy nadpřirozených bytostí, vodních duchů a mužů jedoucích na slonech.

My Son za americké války

Většinu z původně zachovaných 25 staveb dnes bohužel neuvidíte. Plných 20 jich bylo rozbombardováno v roce 1969 během amerického útoku, a to včetně výše popsaného mistrovského díla čamské architektury – věže A1. Barbarská akce Američanů se setkala s bouřlivou reakcí světové vědecké obce. Francouzský expert na čamskou kulturu a zároveň kurátor Guiney muzea v Paříži Philippe Stern napsal americkému presidentovi Nixonovi protestní dopis. Nixon pochopil Steinovo naléhání a nařídil americkým vojenským silám, že v zabíjení vietnamských vojáků se bude sice pokračovat, ale k dalšímu poškozování čamských monumentů při tom dojít nesmí.

Naštěstí některé artefakty z My Son, především sochy, byly ušetřeny zkázy díky Muzeu čamské architektury v Danangu, kam byly přeneseny ještě před válkou.

My Son v současné době

Ačkoli čas a válka zničily některé chrámy, zbylé sochařské a architektonické pozůstatky jsou stále živou ukázkou stylu a umění čamské kultury. Pokud se zeptáte, zda stojí toto místo za návštěvu, odpověď zní: rozhodně ano. Počítejte s tím, že komplex dochovaných pozůstatků chrámů je malý a pokud nejste historici, znalci a nepídíte se po vysvětlení každého detailu, k prohlídce vám stačí 1 – 2 hodiny. Repelent se hodí, sílu přírody si uvědomíte s každým nadechnutím. Je to magické místo skryté v bujné tropické zeleni pod kopcem, jehož vrchol se velmi často skrývá za bílým mrakem. Zpomalte krok i myšlenky a dobrovolně se podrobte jeho kouzlu. Nejhezčí atmosféru můžete okusit časně ráno před příjezdem autobusů s turisty. Nejjednodušší je však objednat si výlet prostřednictvím nějaké cestovní kanceláře z Hoi An. Můžete si vybrat, zda se budete vracet autobusem nebo lodí po řece. Plavba po řece nás lákala víc, v autokaru jsme se cítili příliš izolovaní od okolního světa. Na řece jsme měli možnost pozorovat čilý lodní ruch místních lidí i rybáře rozhazující své sítě a být v kontaktu s místními lidmi – třeba jen úsměvem nebo zamáváním. Plavbu můžeme rozhodně doporučit.

V My Son uvidíte souboj přírody a čamské architektury. Až je to neuvěřitelné, že byla tolik století vydána napospas živoucí síle přírody a stále odolává. (Jak by asi dopadly stavby našeho století?) Zeleň je všudypřítomná, na každém monumentu, na každé soše či reliéfu je alespoň mech nebo lišejník. Kromě několika dochovaných staveb uvidíte také hromadu pečlivě očíslovaných cihel a uvědomíte si výzvu, kterou si Vietnam před sebou vytýčil – zrekonstruovat původní stavby, navrátit jednotlivé cihly na svá původní místa a zakonzervovat stávající stavby před další devastací. Připravuje se částečné obnovení oblasti A1 a A10.

Dívám se znovu na obrázky toho, co zbylo, a držím restaurátorům palce.


Luděk Novák, 1953
Lenka Nováková, 1957

Chtěli bychom být tuláci bez hranic,
ale náš čas je omezen dovolenou ze zákona, a tak jen cestujeme. Návštěva kulturních památek není v našem cestování cílem, ale prostředkem pro potkávání se s jinými lidmi a s jejich příběhy. Nejsme experti letopočtů, ale sběrači úsměvů. Největší kořistí bývají adresy a dnes i vizitky nebo emailové adresy.

Chtěli bychom být fotografové obrázků, co berou dech,
ale to bychom museli zůstat pasivními, někdy přímo neviditelnými diváky, a tak raději jen zaznamenáváme naši pouť na barevných obrázcích.

Při potkávání jsme sami sebou a někdy i pár vteřin rozhodne, jestli to naše Já je slučitelné s Já ostatních lidí. Najednou je tak snadné poznat, že náš pocit štěstí nezáleží na tom, kolik máme, ale kdo jsme, a lidé bez rozdílu barev pleti a náboženského vyznání nám na to dávají pravdivou odpověď. Hodně jsme se dozvěděli o radostech a trápení jiných lidí, ale hodně jsme se taky dozvěděli o sobě.

Vydali jsme se po nádherné cestě poznání a nemůžeme se jí nabažit…

novaci@klubhanoi.cz
Další články autora

Komentáře čtenářů

Fajn

janout06.02.2006

fotky

PepaH06.02.2006

bez názvu

Jandara15.02.2006

Zobrazit všechny komentáře | Přidat nový komentář

<< >>

 

Často kladené dotazy

Klub Hanoi nabízí doporučení a kontakty z oblasti nejčastějších dotazů na vietnamskou kulturu a komunitu v ČR.

Článek z rubriky "Zážitky z cest"

Zážitky z dobrodružných výprav po vietnamských městech, venkově, ale i často marného hledání kousku tropické přírody. Máte svoje vlastní dojmy z tohoto koutu Asie? Napište nám!