Hlavní stránka Klubu Hanoi
Hlavní stránka Klubu Hanoi
Hlavní stránka Klubu Hanoi
Mapa stránek  -  Fonty  -  RSS  
 
 

Zážitky z cest

Na návštěvě v provincii Dac Lac

Mirek
22.07.2005

Název turistické destinace dnešního článku čtenáři asi mnoho neřekne. Snadno se však můžeme zorientovat podle sousední provincie Lam Dong, jejímž hlavním městem je známý Dalat.

Jezero Lak

V Dalatu jsme byli v minulé části našeho volného cestovatelského seriálu. Z něj se během necelého dne jízdy dostaneme do regionálního střediska jménem Buon Ma Thuot (Buôn Ma Thuột). Nacházíme se tedy v jižním Vietnamu, asi 300 km severně od Ho Či Minova Města při kambodžských hranicích.

Buon Ma Thuot je město s asi stotisícovou populací a rozvíjí se už od dob francouzské kolonizace. Hlavním zdrojem příjmů regionu jsou kávové plantáže, v minulosti to byly také možnosti lovu zvěře a těžba dřeva. Kávové plantáže najdete v okolní krajině i po celé délce cesty z Dalatu téměř všude. Zakládání plantáží zažilo svůj nejrychlejší rozkvět až v poměrně nedávné době, kdy se Vietnam vyšvihl mezi největší vývozce kávy na světě (a zruinoval světové ceny robusty); plantáže zcela dovršily proces odlesnění krajiny centrální a západní vrchoviny. Nicméně, pokud máte štěstí, záplava kvetoucích kávovníků vypadá velmi hezky, chtělo by se říci až romanticky.

Ve městě nenajdete mnoho zajímavostí, ale celkově se jedná o příjemné místo. Znalci v ulicích objeví drobné odchylky od tradičních vietnamských jídel, snad kvůli národnostním menšinám, jejichž příslušníci tvoří značnou část populace města. Buon Ma Thuot má pohnutou revoluční historii, odehrála se tu jedna z posledních významných bitev mezi severní a jižní armádou v březnu 1975. Události osvobození až donedávna připomínal pomník–tank, exemplář, jenž údajně první vjel do dobytého města. Dnes jej najdete v muzeu. Válka a její důsledky jsou zde na jihu stále poměrně citlivé téma.

Hlavní turistickou atrakcí provincie Dac Lac (též psáno Dak Lak, Dắc Lắc) jsou přírodní zajímavosti a národnostní menšiny. Směrem na Saigon najdeme vodopády Drai Sap a Gia Long, které patří k největším a nejzajímavějším ve Vietnamu. Naopak na severu ve vesnici Ya Liao je čamská věž ze 13. století. Turisté sem však nejvíce jezdí za národností Mnong (M'nông), která se proslavila lovem a používáním slonů, a také kvůli nedalekému národnímu parku Yokdon.

Pokud jedete do Buon Ma Thuot z Dalatu jako my, máte na výběr dvě cesty, pohodlnější však vede nejprve na jih na Saigon a dále odbočí na silnici č. 27. Pěkná, nová, úzká asfaltka vede mezi nevysokými kopci s kávovými plantážemi, kam oko dohlédne. Asi 50 km před cílem leží jezero Lak, jehož název souvisí s nedalekým městem Lắc. Přímo na břehu jezera je pak vesnice Jun národnostní menšiny Mnong. Tato vesnice se stala oficiálním turistickým lákadlem provincie a spojení Lak Lake – Minority village – Elephant Ride je jedním z nejotřepanějších sloganů nabídek cestovních kanceláří ve Vietnamu. Dlouhý dům na kůlech u jezera LakPřesto se zatím jedná o klidné, nepříliš dotčené místo s jednou restaurací a možností ubytování v typických dlouhých kolových domech. Hlavním obchodním artiklem vesnice Jun jsou projížďky na slonech a plavba po jezeře v kánoích vydlabaných z velkých kmenů. Dorazili jsme sem poměrně brzy, a proto jsme po prohlídce vesnice pokračovali dál do Buon Ma Thuot; pokud si však čas rozvrhnete jinak, může být nocleh v dlouhém domě zajímavým zpestřením vaší cesty. V průvodci se dočtete, že na jezero je krásný výhled z jednoho z blízkých kopců, z čehož se dá usoudit, že autor v místě nikdy nebyl.

Z Buon Ma Thuot jsme brzy ráno vyrazili na jednodenní výlet do národního parku Yokdon (Yok Đôn). Tento park při hranicích s Kambodžou je se svými 58 000 ha největším chráněným územím ve Vietnamu. Údajně v něm žijí tygři, leopardi, medvědi a samozřejmě sloni. Chránit zdejší přírodu je obtížný úkol, jehož smysl místním často uniká. V parku jsou roztroušeny mnohé vesnice, jejichž obyvatelé by velmi rádi zlepšili své životní podmínky alespoň na úroveň obvyklou v regionu. Toho chtějí dosáhnout mj. rozšiřováním svých políček na úkor lesa. V prvních letech ochranného režimu parku byly mnohé obce přesídleny, avšak lidé se přes zákaz do parku vrátili. Na základě zkušeností z jiných zemí a za pomoci zahraničních odborníků je dnes snaha rozvíjet zcela jinou strategii, která jediná může mít naději na úspěch: Jde o to zapojit do ochrany lesa a zvěře v prvé řadě obyvatele parku a přesvědčit je, že jejich budoucnost závisí právě na stavu zdejší přírody. Nalezení fungující kombinace systému vzdělávání a ekonomických pobídek je ovšem složitý oříšek. Mizející plochy lesa, úplatnost strážců a nízká odborná úroveň pracovníků jsou zatím problémy, které nemohou uniknout ani zběžnému pohledu laika.

Největším lákadlem parku jsou opět vyjížďky na sloním hřbetu; rozhodně však stojí za to podniknout do hloubi pralesa delší pěší výlet. Oficiální turistickou branou parku je vesnice Buon Don (Buôn Đôn), nověji však najdete mnoho dalších příležitostí k návštěvě už po cestě. Zastavili jsme namátkou v jednom z turistických center, zaplatili průvodce a zpět jsme odjížděli doslova nadšeni. Les v národním parku YokdonPrůvodce nás upozorňoval na zajímavosti parku, kterých bychom si (zcela bez potřebných botanických či zoologických znalostí) sami nikdy nebyli všimli. Dále beze zbytku pochopil náš požadavek po celodenním výletě a tak jsme skutečně na sklonku dne měli v nohách hezkou řádku kilometrů. Příroda parku je v období sucha naprosto odlišná od všeho, co můžete vidět v tropické nížině nebo v deštivých horách severu. Suchý, travnatý podrost, který často podléhá požáru, a řídké vysoké stromy tvoří prostupný, světlý a přehledný les.

Chráněné území je domovem národností Khmer, Thai, Lao, Jarai, Mnong a početně nejvýznamnější Ede. Podobně jako Mnongové (viz vesnice Jun), žijí Edeové v matrilineárním společenství. Ženich se stěhuje do domu nevěstiných rodičů, který je za tímto účelem rozšířen, lépe řečeno prodloužen. Proto starší domy rodin, které měly mnoho dcer, mohou dosahovat značné délky, někdy 100 metrů i více. Každý manželský pár má v domě svou oddělenou část. Děti přijímají jméno po matce, v rodině se dědí majetek z matky na dceru; nejvýznačnější bývá nejmladší dcera. Odhaduje se, že se k národnosti Ede v současné době hlásí kolem 200 000 lidí.

V parku je možné podniknout i vícedenní výlety s přenocováním v přírodě. My jsme se však navečer vrátili znovu do Buon Ma Thuot, abychom druhý den ráno mohli vyrazit do Pleiku (Play Cu).

Cesta č. 14, která vás provede celou centrální vrchovinou od severu k jihu, je rovná a široká asfaltka s monotónním výhledem na nevýrazné okolní kopce. Řidič motorky si dlouhé štreky po rovných úsecích moc neužije. Tuto cestu jsme podnikli až na úplný závěr našeho poměrně dlouhého pobytu a namlsáni přírodními scenériemi severu jsme nenašli dost důvodů se na cestě do Pleiku zdržovat. Ani toto město nás nepřesvědčilo, a tak jsme odbočili směrem k pobřeží, až jsme urazili celých vražedných 360 km do Quy Nhon (Quy Nhơn). Zde nás čekalo moře a čamské památky, na které se spolu se zbytkem pobřeží kolem Nha Trangu podíváme někdy příště.

mpech@klubhanoi.cz
Další články autora

Související stránky:

Dalat (11.07.2004)

Komentáře čtenářů

K tomuto článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář.

Zobrazit všechny komentáře | Přidat nový komentář

<< >>

 

Často kladené dotazy

Klub Hanoi nabízí doporučení a kontakty z oblasti nejčastějších dotazů na vietnamskou kulturu a komunitu v ČR.

Článek z rubriky "Zážitky z cest"

Zážitky z dobrodružných výprav po vietnamských městech, venkově, ale i často marného hledání kousku tropické přírody. Máte svoje vlastní dojmy z tohoto koutu Asie? Napište nám!

Související stránky

Dalat