Hlavní stránka Klubu Hanoi
Hlavní stránka Klubu Hanoi
Hlavní stránka Klubu Hanoi
Mapa stránek  -  Fonty  -  RSS  
 
 

Literární okénko

Ma Ha Ma Da – příběh zenového mistra

Ján Ičo
02.05.2005

Ma Ha Ma Da je sinovietnamský přepis sankrstského slova Mahamáya které znamená Velká iluze. Iluze, že tento svět je skutečný, iluze, že existuje narození a smrt, utrpení, důvod k strachu; mámení a šalba smyslů.

Vzdělaný muž Bối Đà pocházel z království Čampa ležícího jižně od země Việtů a podobně jako mnoho jiných cizinců sloužil u dvora hrdé dynastie Lê v Hoa Lư. Panovník si ho vážil pro jeho znalost buddhistických textů, hlubokou moudrost a rozvážnou povahu. Učenec měl sečtělého a bystrého syna, kterého vedl k studiu čínštiny a indických jazyků a který se ve dvacetičtyrech letech rozhodl opustit domov a odebrat se do kláštera. Otec naposled objal syna, mladík pozvedl sepjaté ruce nad hlavu a odešel z města. Představený kláštera Quán Ái mladíkovi nařídil zapomenout na staré jméno a daroval mu nové: Ma Ha.

Ma Ha studoval pilně. Dny a noci trávil nad starými spisy, četl a snažil se vstřebat esenci pravé nauky ukrytou v statisících slov moudrých mužů. Jednou v noci, když klimbal nad Lotosovou sútrou, plamen svíčky náhle zhasl a v temném koutě cely se objevil obrys mohutné postavy. "Ty blázne!" zahřměl hlas a Ma Ha ustrnul: "K čemu je všechno to tvoje studium? Stejně nejsi schopen porozumět principu."

Ráno se Ma Ha vypotácel z místnosti. Rukama mával před sebou a narážel do zděšených mnichů, do stěn a do sloupů. Po noci hrůzy ztratil zrak. Vše bylo ztraceno. Démon z hlubin pekel to řekl jasně: nikdy se nedobere pravé podstaty. Uběhlo několik dnů a mladík se topil v zoufalství. Nic, nic nemá cenu, všechno je jen lež a on, pouhý červ, ubohé lidské zvíře nikdy neporozumí tomu, co leží za tím vším. Je to nad jeho síly. Tak k čemu žít? V tom jeho slepecká hůl cinkla o kovový předmět ležící na zemi. Sehnul se a ohmatal ho. Byl to starý řezavý meč. "To je znamení. Tedy budiž," smutně si pomyslel a klekl si. Rukojeť meče zaklesl do země a hrot si opřel o hrdlo. Nedaleko toho místa procházel mnich Đông. Když uviděl počínání slepce, rozběhl se k němu a křičel. "Zadrž! Zadrž!" Ma Ha zaslechl hlas a zarazil se. "Moment." Pomyslel si. Řezavý meč se najednou rozpadl na prach a z hlubin země se ozvalo syčení. Démon prohrál.

Ma Ha opustil neblahý klášter. Začal tušit, že v pekle mu někdo usiluje o život. Někdo nechce, aby žil, ale proč? Slepý poutník nakonec dorazil do kláštera Prastará hora. Spřátelil se s jedním mladým novicem. Jmenoval se Đỗ Pháp Thuận a nikdo, ani Ma Ha, ani představený kláštera tenkrát ještě netušil jaké slavné skutky jednou Đỗ Pháp Thuận vykoná. Ma Ha na radu svého přítele začal zpívat. Zpíval Velkou mantru soucitné mysli a zpíval ji tři roky. Tři roky vždy znovu a znovu, až dokonale prostupila jeho vědomí a on již nevnímal nic, jen slova, melodii a význam. Tisícruký Avalokitéšvara, bodhisattva soucitu se smiloval, ukápnul čistou vodu na oči mnicha a Ma Ha znovu získal zrak a jeho mysl se s posledním slovem mantry stala hluboká a tichá.

V pátém roku éry Thuận Thiên (1014) se Ma Ha přestěhoval na horu Đại Vân (provincie Ninh Bình). Usilovně cvičil a meditoval, až ovládl techniku "samádhi vhledu." Nikdo ho už víc nemohl obelhat.

Moudrý vládce Lê Đại Hành se doslechl o mnichovi, kterého se i v pekle bojí tak, že se ho pokusili zabít, a chtěl ho přivolat ke dvoru. Ale Ma Ha odpovídal jen sepětím dlaní a zdvořilým úklonem. Když však panovník dál naléhal, nakonec odpověděl: "Ale Vaše Veličenstvo, vždyť já jsem jen obyčejný hlupák z Quán Ái." Král se rozzlobil a nechal tvrdohlavce uvěznit, dokud si to nerozmyslí. Dveře žaláře pak byly zapečetěny a na stráž byli vybráni ti nejsrdnatější válečníci z celé královské armády. Na hlavní město pomalu sedala noc a za dveřmi žaláře utichal i bláznivý chechot uvězněného mnicha. Ráno se snesla mlha. Ani probděná noc příliš neunavila strážce, zvyklé námaze na dlouhých taženích. Občas nahlédli dovnitř. Mnich tiše seděl zády ke dveřím a ani se nehnul. Když se poprvé ozval kohout, nejmladší z bojovníků si na konci dlouhé ulice všimnul poskakující postavy. Neznámý se blížil k věznici, tančil a něco si potichu zpíval. Vypadal jako Ma Ha. Strážci rychle nahlédli do temné cely. Mnich tam pořád seděl. Král však vybral své nejlepší muže, bojovníky, kteří se nebáli ani čerta a kdyby je někdo poslal se zbraní v ruce do pekla, vrátili by se a v řetězech by táhli vládce démonů. Mužové se obrátili čelem k zjevení, vytáhli meče a zaujali bojový postoj. Ma Ha, nebo jeho dvojník, nebo kdo to byl, se přiblížil až k nim, otevřel ústa a řekl. "Nazdar pánové, co říkáte na to krásné ráno?"
Král Lê Đại Hành se doslechl, co se stalo, a okamžitě mnicha s mnoha omluvami propustil.

Jednou Ma Ha cestoval na jih a dostal se až do oblasti Sa Đàng. Místní obyvatelé uctívali duchy a jako zruční lovci zabíjeli veliké množství zvěře a měli z toho potěšení. Mnich se na to díval s velikou nelibostí a po několika dnech porušil pravidla slušnosti a řekl jim ať toho ihned nechají. Náčelníci odpověděli: "To naši bohové určují štěstí, nebo sesílají pohromy. Neodvažujeme se jich neuposlechnout." Ma Ha odpověděl: "Když odvrhnete zlo a začnete konat dobro a vzejde-li z toho újma, beru veškerou odpovědnost na sebe." Náčelníci se chvíli radili a pak řekli: "Již mnoho let sužuje naše životy strašlivá nemoc - lepra. Mnoho lékařů a mágů se pokusilo naše nemocné vyléčit, ale nikomu se to ještě nepodařilo. Jestli ty v tom uspěješ, uděláme, co řekneš." Ma Ha si vyžádal čistou vodu, požehnal ji, nabral do úst a plivnul na každého nemocného. Zhoubná nemoc zmizela.

Všichni mnicha obdivovali. Přesto ale bylo těžké vzdát se přes noc všech starých zvyků. Jednou toho náčelník vesnice jménem Ngô vypil o něco víc, než by měl, položil před Ma Ha víno a maso a snažil se ho přimět, ať je okusí. "Potěšte se s námi, mnichu a my pak budeme následovat vaše učení." Ma Ha odpověděl: " Neodvažuji se odmítnout vaši laskavou nabídku, jen se bojím, že mi bude špatně od žaludku." Ngô se zaradoval a řekl: "Nastanou-li potíže tohoto druhu, převezmu za ně odpovědnost." Ma Ha tedy nabídku přijmul. Po několika soustech začal předstírat, že je mu těžko od žaludku. Z břicha se mu začaly ozývat podezřelé zvuky; hřmění a klokotání. Ma Ha zvolal: "Pane Ngô, proč nepřevezmete tuto moji bolest?" Ngô poněkud zbledl. Mnich ho nechtěl dál trápit, sepjal ruce a zarecitoval:"Pochválen budiž Buddha, pochválena budiž Dharma, pochválena budiž Sangha, prosím pomozte mi." Zvuky ustaly. Ma Ha vyvrátil na zem kus masa a ten se začal zvětšovat, až nabyl podobu koloucha. Zvíře se postavilo, zavrtělo chvostem a odběhlo pryč. Pak vyvrátil kus ryby a ten se proměnil v pstruha, který sebou začal plácat a lapat do vzduchu. Nakonec vyplivl víno a to se změnilo ve vinnou révu. Vesničané stáli kolem a nechtěli věřit vlastním očím. Ma Ha se postavil a řekl: "Když jste byli nemocní, vyléčil jsem vás, ale když mně rozbolelo břicho, nedostáli jste svého slibu a nepomohli mi. Budete mně už konečně poslouchat?" Příští ráno všichni odvrhli své bohy a své zvyky a přijali učení Buddhy.

Ve druhém roce éry Thiên Thành (1029) generál Nguyễn Quang Lợi pozval mnicha Ma Ha do kláštera Khai Thiên v prefektuře Thái Bình. V průběhu mnoha let ho vyhledalo bezpočet studentů i diletantů zvědavých na magii. On ale odmítal konat další zázraky, protože ty nejsou důležité. Každého, kdo se dostavil, přivítal a vyprávěl mu o jediném zázraku; zázraku, který se může odehrát uvnitř mysli. Po šesti letech se Ma Ha sebral a odešel na jih. Od té doby o něm není víc známo.

janico@klubhanoi.cz
Další články autora

Komentáře čtenářů

Nema

PTH10.05.2005

Philosophy

Luu Ly11.10.2005

Zobrazit všechny komentáře | Přidat nový komentář

<< >>

 

Často kladené dotazy

Klub Hanoi nabízí doporučení a kontakty z oblasti nejčastějších dotazů na vietnamskou kulturu a komunitu v ČR.

Článek z rubriky "Literární okénko"

V této rubrice Vás budeme postupně seznamovat s dostupnými překlady vietnamské poezie i prózy, najdete tu také recenze publikací o Vietnamu a některé další drobnosti.