Hlavní stránka Klubu Hanoi
Hlavní stránka Klubu Hanoi
Hlavní stránka Klubu Hanoi
Mapa stránek  -  Fonty  -  RSS  
 
 

Recenze

Český pohled na Vietnamce 1998-1999

P.K.
24.06.2004

Je potěšující skutečností, že se v posledních letech čím dál více organizací i novinářů zabývá otázkou národnostních menšin u nás a problémy vztahů mezi nimi a většinovými Čechy. Před pěti lety se etnograf Stanislav Brouček z Etnologického ústavu AV ČR pustil do smělého projektu Vietnamci v České republice, na který obdržel několikaletý grant. Tučný svazek Český pohled na Vietnamce je prvním hmatatelným výsledkem jeho práce. Jde o knihu, která má nesporně určitou výpovědní hodnotu.

Stanislav Brouček - Český pohled na Vietnamce

Jak uvádí předmluva, v rámci zmíněného dlouhodobého projektu mají vyjít celkem čtyři svazky. První se objevil již v roce 1999: šlo o vydání mimořádné knihy známého vietnamisty Iva Vasiljeva, nazvané Za dědictvím starých Vietů (o níž jsme druhdy psali na jiném místě). Vasiljevův text čekal na vydání už od konce 80. let a patří beze sporu k tomu nejlepšímu, co u nás kdy o Vietnamu vyšlo. Svazkem číslo 2, Českým pohledem na Vietnamce, nyní řada pokračuje. Sjednocené obálky (prosté, leč docela vkusné) obou titulů poněkud kazí fakt, že z nich daleko více než název díla a jméno autora svítí slova "Imigrace, adaptace, majorita" – název celé budoucí čtyřsvazkové edice.

Na vydané svazky by měly navazovat v příštích letech další dva, oba podepsané vedoucím celého projektu. Třetí pod titulem Život v cizině (Výpovědi Vietnamců o životě v českém prostředí) podle autora "přinese autentická svědectví samotných Vietnamců o existenci v českých zemích od padesátých let 20. století do dneška". Čtvrtý pak pod názvem Vietnamci v České republice "analyzuje migrační vlny vietnamského etnika do bývalého Československa, zabývá se kulturou a podnikatelskými aktivitami jednotlivců i skupin a pokouší se o výhled integrace Vietnamců do společnosti České republiky v blízké budoucnosti." Celá kolekce čtyř svazků by tedy každopádně mohla vytvořit poměrně užitečnou mozaiku mapující 'fenomén' Vietnamců v našich končinách z nejrůznějších stran, i s kulturním pozadím jejich rodné země.

Čítanka novinářských textů o Vietnamcích

Český pohled na Vietnamce (s podtitulem Mediální obraz Vietnamu, Vietnamců a vietnamství) nabízí "výběr témat z českého tisku, rozhlasu a televize o vietnamské problematice" z období dvou let 1998‑1999. Celá kniha je souhrnem ukázek z článků a relací dotýkajících se Vietnamu a Vietnamců nejrozmanitějšími způsoby, někdy i jen okrajově. Tyto ukázky pak editor roztřídil podle témat do sedmi zastřešujících kapitol: 1. Vietnam; 2. Vietnamsko-české vztahy; 3. Kriminalita; 4. Vzdělávání; 5. Interetnické reakce; 6. Migrace Vietnamců v ČR; 7. Podnikání. Jednotlivé kapitoly jsou pak dále rozčleněny na pododdíly s užeji vymezeným tématem. Počítám-li dobře (podle číslic uvedených v úvodním grafu), podařilo se zde z vymezeného období zaznamenat existenci celkem 785 zpráv. Statistické grafy ostatně doprovázejí každou kapitolu, nabízejíce srovnání počtu zachycených zpráv podle jednotlivých (pod)námětů. Každé kapitole i podkapitole navíc předchází úvodní odstavec, věcně a v zásadě objektivně shrnující to, co se čtenář může dočíst v následně citovaných článcích spadajících do toho kterého tématu.

Tato 'antologie' čítá 379 stran a je dále doplněna dalšími téměř sto stranami, obsahujícími soupis "Výběrové bibliografie k etnologické problematice Vietnamu, Vietnamců a vietnamství", pod níž je podepsána Blanka Chvátalová. Výběr uvedených titulů vychází, zdá se, především z toho, co je dostupné v nejdůležitějších vědeckých knihovnách v ČR – většinu bibliografických údajů doplňuje i číslo signatury. Jde o svazky nejen v češtině a slovenštině, ale též v angličtině, francouzštině, ruštině a španělštině, němčině, polštině, vietnamštině… Soupis je to věru vydatný a serioznímu zájemci může dodat inspiraci, bohužel v něm chybí některé poměrně důležité tituly i v češtině. Za tituly knih pak následuje ještě další soupis vybraných statí a překladů z domácích periodik.

Vraťme se však k samotné Broučkově čítance. Sám autor se vyhýbá hodnocení zde zveřejněných materiálů, což by možná někdo mohl brát jako alibismus, ale to by asi byla chyba. Editor nám nabízí sumu textů, které rozhodně samy k interpretaci vybízejí každého, kdo se jimi probere, nebo i jen prolistuje knihou: vždyť už jen grafy napovídají zajímavé závěry, např. hned ten úvodní, který ukazuje, že ze zmiňovaných 785 zveřejněných zpráv spadá celých 497 do kapitoly Kriminalita. Knihu spíš nutno brát jako studijní materiál, jenž se nabízí k dalšímu, praktičtějšímu využití pro novináře, odborníky přes masmediální problematiku i přes manipulaci s jazykem, pracovníky humanitárních organisací a další a další.

Předsudky i manipulace s informacemi

Svazek opravdu vypovídá poměrně "reprezentativně" o tom, jak čeští novináři pojímají vietnamskou problematiku: nač se v ní zaměřují, co opomíjejí, jak svým výběrem i zpracováním informací ovlivňují veřejné mínění. Když si dva Vietnamci navzájem uříznou loket, zareagují mnohá média. Zakážou-li v Ho Či Minově Městě svlékání triček fanouškům, kteří sledují MS v kopané, určitě se takové zprávy také některá česká tiskovina chopí. Když však do ČR přijede vietnamský ministr zahraničí, objeví se zmínka jen v Haló novinách – alespoň pokud můžeme věřit Broučkovu výběru. Když vietnamská komunita přispěje na odstraňování škod po povodních, nenapíše o tom vůbec nikdo.

Víc než o vztahu Čechů k Vietnamcům tedy antologie možná vypovídá o fungování dnešních médií: černá kronika a kuriozity, popř. exotické články prodávají víc než suché informace z politiky, a tomu je logicky podřízen výběr i pojetí textů. Ani nemluvě o titulcích: Vietnamci se posekali, Dlužníka Vietnamci pálili žehličkou po těle, Vietnamec prodal padělané hrnce, Vietnamci tunelovali tajným kódem parlamentní ústřednu, Nepoučitelný Vietnamec, Číňany propašovali Vietnamci, Vietnamec holdoval bigamii, popřípadě Etablovaní Vietnamci se chystali převzít vládu na Liberecku; nebo z opačného soudku: Havel vyznamenal syna esesáka a poradce pro zabíjení Vietnamců. Zdá se, že atraktivně působí titulek i tehdy, když je nějaký Vietnamec obětí kriminality a nikoli viníkem: Asiatovi usekli kus lokte, Vietnamský podnikatel skončil na chodníku s nožem v srdci.

Jen výjimečně se však objeví skutečně manipulativní titulky typu Vietnamcům se domů nechce, ale nelíbí. V samotných článcích nicméně můžeme najít i několik málo daleko silnějších sloganů a formulací: text nazvaný Jak ještě dlouho? z Týdeníku Chebsko klade jasnou otázku, zda tu ještě míníme tuto cizí komunitu trpět. Podobně formulovaným sklonem k rasismu vyniká (hned v několika článcích) i autor podepsaný jako Jaroslav Fikar v deníku Blesk, který píše například toto: "Mnozí šidí stát na daních, prodávají padělky nebo vydírají své krajany. I když část z nich podniká nebo se žení na falešné doklady, úřady i lidé berou jejich přemnožení (sic!) jako nutný produkt doby."

(Otázce mediálního obrazu Vietnamců v českém prostředí bude věnován zvláštní článek na těchto stránkách, k němuž mě inspiroval právě Broučkův svazek.)

Nedostatky Broučkova svazku

Broučkova čítanka může i jinak vybízet ke spoustě různých postřehů o fungování novinářského řemesla v dnešní době, jakož i o našem náhledu na cizince v ČR obecně. Celý Český pohled na Vietnamce by tak mohl být solidním materiálem pro další studium. Bohužel, jeho hodnotu kazí celá řada formálních nedostatků:

1. Co se týče zdroje ukázek: úvodní poznámku, že "ve vybraném období (…) autor sledoval nejen ústřední deníky, ale také regionální tisk, dále Český rozhlas, české vysílání BBC a čtyři hlavní televizní kanály…," rozhodně nelze považovat za dostatečnou.

a) Kniha by měla obsahovat aspoň hrubý soupis všech použitých titulů (mám na mysli ústředních a regionálních tiskovin).

b) Není nikde zmínka o tom, zda dotyčná média byla sledována beze zbytku, či byly zaznamenány jen náhodně nalezené či vybrané zprávy (to platí např. o regionálních denících).

c) Podobně u televizních kanálů – byly sledovány všechny zpravodajské a publicistické relace či šlo opět jen o náhodně zachycené útržky?
 

2. Co se týče přejímání ukázek:

a) Je zcela přeházen časový sled zpráv, a to i tehdy, kdy se příspěvky váží k vývoji jedné aféry. Možná to má smysl, ale v tom případě by čtenáři někdo měl vysvětlit jaký.

b) Datace není formálně sjednocena, dokonce ani v rámci jedné stránky, např. 112: po zprávě z 14. 08. 99 následuje ukázka s datem 30. 06. 1998 – tento příklad také dobře ilustruje i předchozí výtku.

c) Ukázky se hemží pravopisnými a obecně gramatickými chybami, anakoluty. Jelikož nikde není zmínka o tom, zda v tomto stavu byly už převzaty, anebo jde o nedbalost přepisovatele, je mi líto, odpovědnost za ně tímto padá jen na hlavu editora.

d) Za ukázkami většinou chybí podpis autora či alespoň šifra – pokud vím, i když jde o informaci převzatou z ČTK, redakce mají ve zvyku dát za ni do závorky přinejmenším dvě tři písmenka: (čtk), (aga) aj. Kam se poděla?

Možná bychom při větším hnidopišství mohli narazit i na další nedostatky, např. na způsob, jakým jsou z některých textů vytaženy jen ukázky, anebo na to, podle jakého klíče autor řadí články do jednotlivých kapitol. Ani nemluvě o tom, že jde o zprávy staré víc než pět let, což výrazně snižuje aktuálnost takové práce. Opravdu trval sběr těchto zastaralých výtažků tolik let? Lze možná věřit předmluvě Stanislava Broučka, který píše, že "konečný přehled článků a drobných zpráv (…) vznikal dlouhodobě a velmi pracně…," ale hlavně měl snad také vznikat pečlivěji. Je velká škoda, že význam a další použitelnost svazku takto hatí do značné míry právě nedbalost v detailech.

Zájemcům o problematiku národnostních menšin, a vietnamské konkrétně, však můžeme přesto svazek spíše doporučit. Soustřeďuje sumu textů, které obvykle vnímáme izolovaně a v rychlosti, takže nemáme možnost se nad nimi zastavit. Jsou-li však otištěny takto vedle sebe, mohou napovídat věci, které běžně vidět nelze. Můžeme jen s napětím očekávat, jak dopadnou následující dva svazky celé Broučkovy 'vietnamské' řady.

Stanislav Brouček: Český pohled na Vietnamce (Mediální obraz Vietnamu, Vietnamců a vietnamství). Vydal Etnologický ústav AV ČR, Praha 2003. 478 stran, cena 170 Kč, náklad 250 ks.

pk@klubhanoi.cz
Další články autora

Komentáře čtenářů

Pro zájemce

Mirek25.06.2004

bez názvu

soigia01.07.2004

Re: bez názvu

tra07.07.2004

Pouceni

Honza07.08.2004

Zobrazit všechny komentáře | Přidat nový komentář

<< >>

Inzerce

Společnost QUAENTAS s.r.o., pobočka obchodníka s cennými papíry společnosti Goldenburg Group Ltd., hledá pracovníka Zákaznického centra hovořícího vietnamsky.

 

Často kladené dotazy

Klub Hanoi nabízí doporučení a kontakty z oblasti nejčastějších dotazů na vietnamskou kulturu a komunitu v ČR.

Článek z rubriky "Recenze"

Rubrika recenzí přináší pohled fundovaných autorů na zajímavé publikace týkající se Vietnamu a jihovýchodní Asie.