Hlavní stránka Klubu Hanoi
Hlavní stránka Klubu Hanoi
Hlavní stránka Klubu Hanoi
Mapa stránek  -  Fonty  -  RSS  
 
 

Zážitky z cest

Hanoj - velkoměsto na severu Vietnamu - 5. díl seriálu

Tomáš Hruš
30.09.2003

Hanoj je hlavní město Vietnamské socialistické republiky. Soudě podle množství nápisů okolo silnic (ne že bychom jim rozuměli, ale ještě si ten design rudých transparentů se žlutými písmeny pamatujeme) tu mají socialismus podstatně rozvinutější než na jihu, okolo Ho Či Minova Města. Taky tu mají o něco dražší hotely a o něco méně ochotný personál...

V Hanoji není nijak zvlášť moc pamětihodností. Tou rozhodně nejbizarnější je Ho Či Minovo mauzoleum. Nemohu se ubránit srovnání s vůdcem ruského proletariátu, který tráví svůj čas na Rudém náměstí - a tady vychází velký Asiat o něco hůř. Vojáci, kteří ho hlídají mají sice krásné bělostné uniformy a bezvadně pochodují, cela prohlídka mauzolea však působí spíš jako turistická atrakce. Úplně tu chybí onen ponurý patos, který tak dokonale vyrábějí okolo své slavné mrtvoly Rusové. Každopádně i tady nesmíte mít u sebe vůbec nic (je tu zdarma úschovna), pak se musíte seřadit ve skupinách do dvojstupu a vojáci si vás postupně předávají. Skupina vždycky popojde od jednoho k dalšímu, ten ji zastaví a po chvíli pustí dal. Poslední důstojník skupině zasalutuje a pak ji doprovází celou cestu vlastním mauzoleem. Strýček Ho, jak mu tu říkají, leží (úplně stejně jako V.I.L.) ve skleněném sarkofágu, má zavřené oči, ruce volně položené na těle a vypadá jakoby byl z vosku. Vtipkující turisté umlkají a nevěřícně zírají. A pak jste z klimatizovaného prostoru zase venku na pálícím slunci a můžete si ještě jít (za 1/3 dolaru) prohlédnout prezidentský palác, kde velký Ho přijímal návštěvy, domek, kde pracoval a letní bungalov. Můžete spatřit jeho stůl, knihy, těžítko. Mají tu ještě Ho Či Minovo muzeum; to jsme vynechali, nemusíme zase vidět úplně všechno.

Staré město v Hanoji je systém úzkých uliček, z nichž každá je pojmenována po nějakém řemesle - a dodnes se tu ta řemesla provozuji. Tak tu můžete najít uličku s botami, uličku, kde přímo před vámi vyrábějí náhrobní desky, můžete zajít do uličky, kde se prodávají vonné tyčinky a podobně. Říká se, ze staré město je skutečným srdcem Hanoje.

Šestnáct let je pro děvče nejvhodnější věk na vdávání a šestnáct řad má proto ten typický široký kónický klobouk, který si určitě každý v souvislosti s Vietnamem vybaví. Opravdu se tu hodně nosí - je to ale pokrývka hlavy čistě ženská. Na venkově ho mají skoro všechny ženy, ve městě méně, hlavně trhovkyně. Je velmi praktický, chrání celou hlavu a přitom nebrání vzduchu, aby vás v horkém počasí chladil. Jinak tu ženy nosí široké tenké kalhoty a volné halenky, většinou s dlouhými rukávy. Na venkově je často zvykem si při práci šátkem zakrývat celou tvář hned pod očima. Městské oblečení se nijak podstatně neliší. Sukně tu neletí, špatně se v nich jezdi na motorkách a na kolech. Na nohou nosí ženy i muži většinou jednoduché páskové pantofle nebo sandály. Ponožky jen výjimečně. Muži to mají taky jednoduché, většinou nosí tmavé kalhoty a světlé košile s krátkými rukávy, na hlavě pak kšiltovky. Tady v Hanoji - na severu země, letí jako pokrývka hlavy zelená tropická přilba, jakou snad nosí i armáda a jakou prý nosil i Ho Či Min. I já jsem si jednu takovou koupil - nepřipomínám v ní Ho Či Mina, ale spíš lovce Pampaliniho, obzvlášť když se ověsím všemi svými fotoaparáty. To ale vůbec nevadí, proti slunci slouží opravdu dobře.

Do Hanoje jsme přijeli nočním autobusem z Hue. I to je zážitek, který stojí za zaznamenání. Taková noční jízda vám přinese v zásadě tři druhy prožitků. První z nich zprostředkuje posádka autobusu. Je tu totiž oblíbenou zábavou chodit do tzv. karaoke baru, kde si můžete zazpívat se svým oblíbeným interpretem. V autobuse sice karaoke nainstalované není, to ale posádce (většinou tvořené třemi lidmi) vůbec nebrání aby pustila rádio nadoraz a zpívala z plných plic hity vietnamského středního proudu. Jsou stejně děsivé jako střední proud u nás doma. Samozřejmě ze si nezapomenou po každé písni halasně zaaplaudovat. Druhý prožitek vám přinesou opilí spolucestující, ten jistě nemusím podrobně rozebírat. A třetí, ten nejzajímavější, získáte sledováním toho, co se děje venku. Domy jsou tu totiž otevřené do ulice a tak můžete vidět rodiny, jak společně posedávají na rohožích či sedačkách a sleduji televizi - ten novodobý oltář, zatímco v patře osaměle svítí oltáře buddhistické.

Texty Tomáš laskavě poskytl ze svých stránek http://www.sweb.cz/tomas.hrus/.

tomas.hrus@vslib.cz
Další články autora

Související stránky:

Motorky, kaodaismus, tunely - 1. díl seriálu (21.08.2003)

Záplavy v deltě Mekongu - 2. díl seriálu (30.08.2003)

Z Dalatu až do Hoi An – 3. díl seriálu (09.09.2003)

Stopy války – 4. díl seriálu (18.09.2003)

Záliv sestupujícího draka aneb jako v pohádce - 6. díl seriálu (04.10.2003)

Komentáře čtenářů

mazec

fontea02.09.2006

Zobrazit všechny komentáře | Přidat nový komentář

<< >>

Inzerce

Společnost QUAENTAS s.r.o., pobočka obchodníka s cennými papíry společnosti Goldenburg Group Ltd., hledá pracovníka Zákaznického centra hovořícího vietnamsky.

 

Často kladené dotazy

Klub Hanoi nabízí doporučení a kontakty z oblasti nejčastějších dotazů na vietnamskou kulturu a komunitu v ČR.

Článek z rubriky "Zážitky z cest"

Zážitky z dobrodružných výprav po vietnamských městech, venkově, ale i často marného hledání kousku tropické přírody. Máte svoje vlastní dojmy z tohoto koutu Asie? Napište nám!

Související stránky

Motorky, kaodaismus, tunely - 1. díl seriálu

Záplavy v deltě Mekongu - 2. díl seriálu

Z Dalatu až do Hoi An – 3. díl seriálu

Stopy války – 4. díl seriálu

Záliv sestupujícího draka aneb jako v pohádce - 6. díl seriálu